ten musíme vykouřit jako komáry, na ty také nemá cenu střílet. Nelze je pozabíjet, jsme přece jen demokraté, a neradno je otevírat Pandořinu skřínku. Vykopnout je už také ne, mají občanství, nehledě na to že se většinou jedná o druhou či třetí generaci.
Ale zatím tu jsou ještě různé možnosti. I když by to bylo trochu nemilé i pro část evropských obyvatel, a v tom je asi ta potíž. Všelijaké dávky a podpory je to co většinu muslimů do Evropy táhne. Snahy sluníčkářů kteří se mohou přetrhnout, a mají utkvělou představu že když se jim dodá vzdělání za každou cenu, i na úkor místních, tak se začlení a budou naši kulturu a civilizaci milovat.
To že je ta představa naprosto mimo, to je nezviklá, naopak, zažadá se o další peníze, které EU rádo dává, a jede se dál. Co takový vzdělaný muslimský Brit dokáže, tím se pak sám pochlubí, třeba jak umí krásně řezat hlavy. Nebo takový Ubaydullah Hussain, norský občan, v Norsku narozený, si veřejně zařečnil v norské televizi, kde prohlásil že jeho skupina usiluje o chalifát v Norsku, po vzoru IS. Na otázku uřezávání hlav rezolutně prohlásil že to prý nebolí. A ostře kritizoval západní propagandu ohledně milosrdného Islámu. A to je vychovaný v Norsku, za peníze od hnusných Evropanů.
V Německu to není jiné, muslimové chodí do této země zaslíbené pro dávky, hlavně pro své ratolesti i s matkama, které, jelikož v Evropě mnohoženství není povoloeno, jsou oficiálně svobodné matky, a tak je stát podporuje. Co z některých dětiček vyroste, už začínáme tušit.
Jeden Turek už je z toho na větvi když vidí jak si Německo tu větev pod sebou podřezává. Video je staršího data, a stále se do toho nechce říznout.
A zde na dalším videu, budoucí bojovníci, kteří se už v Evropě utěšeně množí. Ale proč? Myslíte že kdyby jim nic nedali, že by stále přicházeli po tisících denně? Snadný život láká, a kdo chce jít žít do ciziny, nemělo by to být na úkor domorodých. Já, jakožto emigrant, jsem musel od začátku makat, a starat se o sebe a rodinu, a rád, ó jak rád. O občanství jsem žádal, ne vyžadoval, zákony a zvyky ctil, a rád, věda že mě nikdo nedrží. Ke všem zemím kde jsem žil, a žiju, nechovám zášt, naopak, vděk. Nenapadlo by mě chtít hostitelskou zemi ničit nebo měnit k mém představám at se to místním líbí či ne.
Nebylo by od věci požadovat toto ode všech. Jenže to by se musel změnit systém a nechat je být, a at se postarají sami, i v případě že mají více manželek a spoustu dětí, to by se pak tolik nehrnuli, kdo co dá takovým Vietnamcům, Ukrajincům, Moldavanům? A hlady nezemřou. Kdo maká, nedělá brajgl. A v neposlední řadě, je na čase si přestat upírat právo na to že hostitelská země si SMÍ vybrat koho chce a koho ne. Ale to by se muselo veřejně odstoupit od politické korektnosti, a vzít zdravý rozum do hrsti.
