Je jasné, že ruka Thierryho Henryho, kterou zahrál
v prodloužení zápasu o postup na MS proti Irům, byla jasným přečinem proti
fotbalovým pravidlům a že od hráče takového formátu podobný úlet čekal málokdo.
Co mi ovšem nejde moc na rozum, to je probíhající, téměř celoevropská, kampaň, ve které je Henry označován jako největší zloduch současného fotbalu a která vyústila až v požadavek na opakování zápasu.
Aby bylo jasno, ani náhodou se Henryho nezastávám a v onu osudnou středu jsem po tomto incidentu velmi přál Irům, aby ještě stihli vyrovnat. Když se na celou událost podívám objektivníma očima a odmyslím si důležitost utkání, tak prostě vidím jen to, že jeden hráč jednoho týmu použil nepovolený prostředek k tomu, aby pro sebe získal výhodnou pozici pro zařízení branky v soupeřově síti. Rozhodčí si tohoto přečinu nevšiml, neodpískal jej, proto bylo branky skutečně dosaženo. Nic víc, nic míň.
Dámy a pánové – k takovýmto porušením pravidel dochází na fotbalových hřištích celého světa dnes a denně. Útočník simulující pád v soupeřově vápně, hráč přidržující si soupeřova obránce za dres, aby se dostal ve sprinterském souboji před něj, případně zakončující hráč, který schválně zajede skluzem do brankáře protivníka, aby jej vyřadil ze hry, když už nemá šanci trefit balon. Většinou všichni moc dobře vědí, co dělají, a pokud je rozhodčí nepozorný a rozhodne ve prospěch provinilcova týmu, myslíte si snad, že někdo z tohoto mužstva oroduje u rozhodčího, aby ten verdikt zvrátil? Ani náhodou.
Schválně několik příkladů z nedávné minulosti – Ronald de Boer vyskočil v poslední minutě zápasu s ČR na EURU 2000 jako kdyby měl na nohou perka - penalta, Fabio Grosso padá přes ležícího Lucase Neila v zápase na MS 2006 Austrálie vs. Itálie – penalta, na stejném šampionátu padá bez zjevné příčiny Razak Pimpong v pokutovém území USA – penalta, Wayne Rooney přerušuje rekordní sérii Arsenalu 49 zápasů bez prohry nafilmovanou penaltou, Kim Vilfort si zpracovává míč evidentně rukou a vzápětí zakončuje ve finále ME v roce 1992 a těžko by dnes někdo spočítal, kolikrát zařídil Cristiano Ronaldo vlastnímu týmu výhru nafilmovaným pádem v pokutovém území.
Běžel snad některý ze zmíněných hráčů za rozhodčím a opravoval jeho verdikt? Samozřejmě že ne. Přiznal se Collinovi některý z obránců Řecka, kteří v semifinále EURA 2004 jezdili za Janem Kollerem (resp. jeho dresem) jak na vodních lyžích, že opět fauloval a znemožnil nepovoleným způsobem našemu útočníkovi zakončit? Také ne (u Colliny by to stejně nemělo žádnou odezvu, tím jsem si zcela jist).
Musíme se prostě smířit s tím, že v dnešní době jsou hráči pod obrovským tlakem (fanoušků, managerů a novinářů) a málokdo je prostě takový formát, aby v životně důležitém zápase přiznal vlastní provinění, pokud by tím ohrozil ambice ostatních spoluhráčů a naděje milionů fanoušků.
Možná by se něco mohlo změnit, kdyby UEFA a FIFA prosadily do svých směrnic plošné a ujednocené tresty za podobné prohřešky a skutečně by se měřilo všem stejným metrem. Ovšem vytahovat sem tam náhodné provinilce a požadovat pro ně (resp. jejich týmy) neobvykle tvrdé tresty, to by bylo velmi nespravedlivé. Je potřeba si za každých okolností zachovat chladnou hlavu a nepodléhat štvavým kampaním.
