Nebojte, nejsem šílenec, ani cizinec. Jsem jen
fanoušek opravdu dobrého fotbalu a ten, bohužel, nepředvádí ani jeden
z týmů pražských S.
Proto jsem celkem rád za to, že oba kluby rázně nakročily k vyřazení z nejprestižnější evropské klubové soutěže a úterní/středeční večery budou ve znamení „soubojů titánů“ namísto bitev o třetí místo ve skupině v podání našich týmů a soupeře odněkud z dálného východu.
Co se týká týmu z Vršovic, tak tady bych neviděl jako největší problém ani tak fotbalové kvality, jako spíš nedostatečnou psychickou odolnost. Že jsou slávisti „psycha“, to ví každý fotbalový fanoušek v této republice. Jejich schopnost pravidelně ztrácet tituly v posledních kolech sezóny, to je dle mého evropský unikát. Vždyť nebýt jarního zkratu Tomáše Řepky, který tím fatálně ovlivnil výsledky Sparty v závěru ligy, byla by Slavia opět druhá i loni.
Daleko markatnější je psychická nevyrovnanost „sešívek“ na evropské scéně. Poslední roky mi připadá, že když narazí na pohárového soupeře zvučného jména, tak se slávisti už předem smíří s tím, že je jim předurčeno prohrát, nechají si vstřelit brzký gól „na uklidněnou“ a pak teprv začnou hrát, protože už vlastně nemají co ztratit. Jako příklad bych uvedl předloňský dvojzápas s Tottenhamem Hotspur, kdy v domácím zápase Slavia v první půli hrála přesně tak, jak jsem uvedl a teprve po přestávce si konečně uvědomila, že proti nim stojí hratelný soupeř, začala jej „mlít“, ale to už bylo pozdě bycha honit. V odvetě nakonec postoupil klub z White Hart Lane a to právě jen díky tomu, že se štěstím udržel vedení v prvním zápase.
První slávistická účast v Lize mistrů byla „okořeněna“ sedmibrankovým debaklem od Arsenalu a i zde se domnívám, že výsledek neodpovídal realitě. Samozřejmě – Arsenal je jeden z nejsilnějších týmů v Evropě, ale když může v domácí lize ztrácet body s týmy z konce tabulky, resp. porážet je pouze jednobrankovým rozdílem, nevidím jedinou překážku v tom, aby podobný výsledek nemohl uhrát i tuzemský mistr. Všechno je to o přístupu – zatímco řezníci např. z Birminghamu se proti Arsenalu „hecnou“, makají na doraz a hvězdám soupeře jdou celý zápas do těla na hranici pravidel, tak slávisti se sami dobrovolně obsadí do role statistů, ne-li diváků, kteří z povzdálí sledují pohledné kombinace hráčů z Emirates Stadium.
O nic lepší to není ani letos. Výlet do Florencie skončil dle očekávání, slávisté naprosto rezignovali na útočnou hru a za sebe můžu říct, že takový tým prostě v Lize mistrů nemá co dělat.
Co se Sparty týká, tak tam možná nechybí sebevědomí, hráči jsou také relativně kvalitní, ale celkově hra letenských postrádá jiskru, chybí dostatečná kondice a herní systém a s takovými nedostatky se těžko v Evropě prosadíte. K tomu připočtěte soupeře z „prokletého“ Řecka a výsledek tohoto dvojzápasu je na 99% jasný už nyní.
Ani zde mi to nevadí – nejsem v tomto směru kdovíjakým zapáleným patriotem a od Ligy mistrů očekávám skutečně fotbal té nejlepší úrovně. Takže pokud si Fiorentina a Panathinaikos postup pohlídají a tím pádem odsunou naše kluby do poháru UEFA, budu jedině rád.
