Kdy se zbaví ODS šibalů?

Politik, který zneužívá svého postavení k tomu, aby z něj finančně profitoval on, nebo okruh jeho známých, se dá nazvat různě – vykuk, lump nebo gauner.

Já osobně nejraději používám to poslední označení, ovšem v posledních několika letech se, díky Jiřímu Paroubkovi, podobně smýšlející politici označují jako šibalové. Nutno dodat, že toto označení je zřejmě jediná věc, kterou pan Paroubek obohatil naší politickou scénu.

V tomto článku se ovšem nebudu zabývat partají zmíněného poslance, nýbrž jejím největším rivalem na politické scéně a to nejsilnější vládní stranou ODS. Jako pravicový volič si zcela jasně uvědomuji, že nic není zadarmo, ten, kdo se snaží, by se měl mít lépe než ten, který se nesnaží, a dluhy se skutečně platit musí a je jedno, zda jsou státní, nebo osobní. Proto je mi ODS, co se týká volebního programu, z parlamentních stran nejbližší.

Co mi ale rozhodně hýbe žlučí, to jsou někteří členové této strany, kteří se dají s klidným svědomím označit právě za šibaly. Bohužel, řada těchto jedinců působí na dost vlivných postech. Stačí si projet některé díly publicistického pořadu Reportéři ČT, které byly odvysílány za poslední dva měsíce, a člověk se jen diví, co je v této straně za vykuky.

V Chomutově se dost často vyskytuji, o poměrech na tamější radnici jsem z jistých zdrojů docela dobře informován, proto mě vůbec nepřekvapuje, že skandální pronájem Kamencového jezera již vyšetřuje policie (právě díky reportáži zmíněného pořadu). Případ průmyslové zóny v Chrudimi, to je exemplární ukázka toho, jak nasypat kamarádovi (a tím samozřejmě i sobě) do kapsy pořádný obnos a aféra kolem pozemků v Třebíči, to už je obehraná písnička. Všechny tyto kauzy jsou samozřejmě v režii komunálních politiků z ODS.

Budiž – že na komunální úrovni je lepší velké strany nevolit, to už vím dlouho. Často se na radnicích utvoří zdánlivě neslučitelné koalice a namísto přínosné práce pro město jsou jediným zřejmým výsledkem jejich práce podezřelé a neprůhledné kauzy, samozřejmě nejčastěji související s obecními financemi. V posledních letech nic překvapivého. Že se ale podobně pochybný případ objeví i na vládní úrovni, toho bych se, v dnešní době, kdy je každý vrcholový politik pod drobnohledem, rozhodně nenadál. Samozřejmě mám na mysli „neviditelného“ ministra Aleše Řebíčka a „jeho“ firmu Viamont. Akcie na držitele, plná moc manažerovi, nejasné, či žádné odpovědi na jasně formulované otázky reportérů a hlavně hyper-rychlý nárůst objemu zakázek Viamontu za dobu Řebíčkova ministrování. Docela se panu Topolánkovi divím, že nežádá po svém ministrovi jasné vysvětlení – pokud je Řebíček schopen celou věc objasnit před premiérem, neměl by to pro něj být problém ani v případě tisku. Pokud by nebyl schopen, tak nemá ve vládě co dělat.

Někdo může namítnout, že bez důkazů by se neměly dělat nějaké závěry, ale pro mě osobně je tento případ stejně „křišťálově čistý“ jako náhlé zbohatnutí koloťuka Standy Velkého, nebo byt na Barrandově toho samého kouzelníka. Ani zde nebylo nic vyšetřeno, natož dokázáno.

Dost mě užírá fakt, že naše jediná parlamentní pravicová strana (i když na evropské poměry zas tak pravicová není…) je baštou takových šibalů a ještě k tomu na významných postech. Co si pak mám jako volič počít? U Strany zelených nikdo nemůže vědět, kdy půjde Martin Bursík od válu a moci ve straně se chopí frakce rozmazlených synáčků celebrit, lidovci by se spřáhli i s Antikristem, jen kdyby jim dal záruku nějakého toho vládního křesla a o levicových stranách, které jsou pro správné fungování našeho státu velkým nebezpečím, rozumně smýšlející člověk ani uvažovat nemůže. Takže to opět vypadá na Občanské demokraty. Protože šibalové se najdou v každé straně a po jejich vypárování zůstane volební program – a jeho znění a následné plnění je to, co by mělo být při volbách tím rozhodujícím faktorem. Pokud ale bude ODS pokračovat v nastoleném trendu, tak se obávám, že budu za dva roky natolik znechucen, že kromě volebního lístku přidám do urny také obsah mých útrob.