Základní skupiny letošního Mistrovství Evropy jsou za námi,
známe všechny čtvrtfinalisty a můžeme se pustit do dílčího bilancování. A když
už jsem nastavil posledními dvěma články určitý kritický kurs směrem
k naší reprezentaci, nedá mi to a na příkladu Nizozemí, které produkuje
rozhodně nejpohlednější fotbal, se v krátkosti pokusím poukázat na to, co
se jim na rozdíl od nás povedlo a z čeho by si náš budoucí reprezentační
kouč mohl vzít příklad.
reprezentace Nizozemí
Na ofenzivní uragán v režii „Oranjes“, který smetl finalisty posledního MS jak domeček z karet, je zatím nejvíc pozitivních ohlasů tisku i veřejnosti a sílu celého mužstva naznačil také výkon rezervního týmu, který sebral veškeré naděje v tu chvíli o všechno bojujícím Rumunům. Marco van Basten evidentně pochopil, že staré fotbalové přísloví „nejlepší obrana je útok“ není kdovíjaké plácání do větru a v prvních dvou zápasech postavil maximálně ofenzivní sestavu a nikdy nehrál „na jistotu“ ani když byl jeho tým ve vedení. To byl samozřejmě správný a logický postup – rozhodně je lepší zatápět soupeři u jeho branky, a tím mu maximálním možným způsobem ztěžovat jeho přechod do útoku, než nechat na hřišti pět obránců, dva defenzivní záložníky a naivně očekávat, že neprojde žádný centr nebo přihrávka. Kdyby podobně uvažoval náš lodivod v závěru zápasu s Tureckem, možná by byl vývoj zápasu jiný.
Co na rozdíl od nás Nizozemci zvládli, to je adaptace mladých hráčů do týmu. Pokud si dobře vzpomínám, tak Rafael van der Vaart nám dával branku již v kvalifikaci na EURO 2004, na kterém poté také nastoupil. Bylo mu 21 let, postupně se do týmu zapracoval a dnes společně se svými vrstevníky, jako jsou Sneijder, Robben nebo van Persie, táhnou ofenzívu celého mužstva a obrany soupeřů pustoší jak kobylky vegetaci.
My máme stříbrnou reprezentaci U20, přičemž z tohoto kádru je pár jedinců evidentně výjimečně nadaných (Kalouda, Střeštík, Šimůnek) a přesto se do výběru pro ME dostal pouze Martin Fenin, který si i tak ani nekopl. Dle mého názoru není možná jiná cesta, než v následující kvalifikaci dát dostatečný prostor těmto hráčům, doplnit je dosud opomíjenými borci, kteří budou hladoví po úspěchu (Bednář, Skácel, Svěrkoš) a podržet je i v těch chvílích, kdy se nebude dařit zcela dle představ, tzn. nepřemlouvat po prvním prohraném zápase všechny možné „Pavly, Jendy, nebo Karly“ aby si rozmysleli to své definitivní „ne“ a pomohli nám ještě to MS vykopat.
Samozřejmě není nikde psáno, že tento postup bude zaručený a že se na příští MS kvalifikujeme, ale určitá „reforma“ naší fotbalové reprezentace je potřeba a momentálně mě nenapadá jiný způsob, jak tyto nutné změny provést.
