6+5? Návrat do středověku!

Tak nám mocipáni z Mezinárodní fotbalové federace schválili omezení počtu cizinců v kádrech fotbalových klubů.

Dle vyjádření presidenta FIFA Seppa Blattera je toto opatření přijato kvůli „identitě klubů a národních mužstev“. Jinými slovy – zatímco celý okolní svět vesele globalizuje, ruší se víza a hranice mezi jednotlivými státy, nebo se uvolňuje pracovní trh pro cizince, tak FIFA otočila kormidlo proti proudu a touto aktuální direktivou vrací poměry ve fotbale někam hluboko do minulého století.

Nenapadá mě jediný logický argument, který by podporoval přijetí této nové směrnice. Pan Blatter se ohání něčím, co nazývá „ochrana mládeže“, ale když jde člověk trochu víc do hloubky tohoto „problému“, tak přijde na to, že současný stav je maximálně spravedlivý a dává každému rovnou šanci k tomu, aby se prosadil. Vždyť když se člověk podívá na jednotlivé ligy v Evropě, tak zjistí, kolik mladých hráčů, vzešlých z tamních poměrů, se úspěšně prosazuje v kvalitních klubech. Jména jako Gabriel Agbonlahor, Micah Richards, David Bentley, Stewart Downing, nebo Theo Walcott pomalu, ale jistě vstupují mezi absolutní elitu Premierleague, v La Lize jsou to pro změnu třeba Bojan Krkič, Sergio Ramos, nebo David Silva, o kterých se nejvíc mluví jako o budoucích hvězdách této soutěže. A jaký je důvod? Všichni to jsou skvělí hráči, kteří se dokázali prosadit i bez nějakých „limitů na cizince“. Žádný hráč ze zahraničí není před nimi upřednostňen, neboť v jejich klubu jsou právě oni na svůj post těmi nejlepšími. Na druhou stranu – proč myslíte, že například v Arsenalu nastupuje na pravém kraji obrany Bacary Sagna (Fra) a ne domácí Justin Hoyte, nebo proč třeba v Aston Ville hraje v základní sestavě pravidelně John Carew (Nor) a ne Marlon Harewood? Opět je to jen a jen o výkonosti a aktuální formě. Sám Arsene Wenger prohlásil, že pro něj není rozhodující faktor to, z jaké země jeho svěřenec pochází, ale to, jaký výkon předvádí na hřišti.

Další věcí, na kterou bude mít toto usnesení negativní dopad, je získávání zkušeností mladých hráčů po jejich příchodu do A-mužstev. Když použiju jako příklad opět anglickou Premierleague, tak rozhodně bude pro mladého hráče přínosnější, když bude tyto zkušenosti získávat od prvotřídních hráčů jako Torres, Ballack, či Berbatov, než od brusičů typu Alan Smith, Lee Bowyer, nebo Joey Barton (tady by mu navíc hrozila i fyzická újma), kterými bude nejvyšší anglická soutěž po začátku platnosti pravidla „6+5“ prolezlá skrz naskrz. A právě pro tuto ligu to určitě není pozitivní příslib do budoucna, poněvadž to jsou právě cizinci, kteří kvalitu Premierleague pozvedli za poslední roky až na úroveň nejlepší ligy na světě. Rozhodně si nemyslím, že se budou lámat divácké rekordy, když se o mistrovský titul bude prát 20 týmů ala Wigan, nebo Sunderland, kteří budou mít ve svých řadách sice hráče „srdcaře“, kteří nechají na trávníku všechno, ale nebudou schopni pořádně si zpracovat míč, nebo dokonce vymyslet nějakou kloudnou kombinaci na tři doteky.

Oblíbeným argumentem, který používá například pan Platini, coby obhájce „6+5“, je ten o národních mužstvech a o tom, že doplácejí na příliv cizinců do jejich lig. Jako příklad použijme již provařenou Anglii a její fiasko v kvalifikaci na letošní Mistrovství Evropy. V podobném smyslu se vyjádřil například i trenér MUTD Alex Ferguson, nebo kapitán Liverpoolu Steven Gerrard. Všechny zmíněné pány respektuji, ale nevycházím z údivu nad tím, jak otevřeně podporují tuto zjevnou hloupost. Když se člověk podívá na soupisku anglického národního týmu, najde tam jen samé hvězdné hráče, kteří rozhodně ve svém klubu nehrají druhé housle a ani se nemusí bát, že by seděli na lavičce náhradníků, pokud je k tomu nedonutí zranění. Frank Lampard, Rio Ferdinand, John Terry, Wayne Rooney, Joe Cole, Ashley Cole, Michael Carrick, Owen Heargraves, Wes Brown – to jsou všechno angličtí reprezentanti, kteří letos se svými kluby obsadili první dvě místa v nejlepší lize na světě a navíc si to rozdali ve finále Ligy mistrů. Již tento fakt jasně napovídá, že důvody kvalifikačního neúspěchu je potřeba hledat někde jinde a rozhodně na výkony Anglie nemělo vliv to, že v Arsenalu hraje na levém beku Clichy, nebo že v jeho záloze nastupují dva šikovní štírci z východní Evropy. Když prostě není k dispozici dobrý trenér s účinným systémem, nepomůže ani tolik hvězd „na hromadě“ a naopak – pokud je fungující systém, dokáže i papírově slabší mužstvo porazit to silnější, jako třeba Zenit Petrohrad doma Bayern Mnichov.

Upřímně doufám, že budou využity všechny dostupné prvky „odporu“ proti aktuálně přijatému usnesení FIFA a že nad zcestnými a demagogickými prohlášeními zvítězí argumenty zdravého rozumu.