Pozdravy z Cognacu - IV

První ochutnávka u Martellu se zdařila . Vešli jsme do sídla firmy starou branou , dali se přes hezký a sterostlivě udržovaný park a už nás vítal vstup do historické budovy k prohlídce ...

Uvnitř už čekala na prohlídku skupina Němců , ke které jsme se nakonec přidali a byla to i výhoda , protože Jirka díky práci v Německu umí dobře německy , já tak trochu tak byla šance , že budeme rozumět výkladu  průvodce . Ve všech koňakových firmách , které pořádají prohlídky jsou tyto prohlídky plánovány na určitou hodinu . Tak jsme měli ještě čas pořádně prošmejdit vstupní halu s pokladnou a samozřejmě s nabídkou produktů firmy Martell .

Musím ještě upřesnit , že prodej koňaku je tady odlišný než kdekoliv jinde v klasických obchodech . Zde ve větších firmách jako je právě Martell nebo Hennessy , Courvoisier a nebo Remy Martin je velká prodejní místnost plná lahví koňaku od těch nejlevnějších až po ty nejdražší skvosty , které můžete vzít do ruky , osahat si je , přečíst si o nich něco a když umíte francouzsky a u větších firem i anglicky , můžete se poradit se zdejším personálem . Ten je velmi vstřícný a příjemný a prostě pohodový . Nabízejí tu kromě láhví také knihy o koňaku , plakáty , oblečení , průvodce a ještě mnoho různých upomínkových předmětů . K zakoupené vstupence , která vychází různě od čtyř Euro až asi po Deset Euro patří závěrečná degustace . To znamená , že po celé asi hodinové prohlídce je už pro Vás pripravena sklenka koňaku většinou V.S.O.P. No a na závěr si opět můžete koupit na cestu láhvinku koňaku za dost dobrý peníz .  U těchto firem provádějí turisty většinou studenti jako u nás na brigádě .

Pak jsou tu malé rodinné podniky kde Vám nalévají všechny možné druhy a ročníky , hovoří s Vámi o nich , vysvětlují výrobu a co právě pijete . Je to vlastně taktika , protože po pěti , šesti vypitých sklenkách je Vám trapné se sebrat a odejít aniž by jste nekoupili alespoň tu nejlevnější láhev . Nejsou to obchody na které jsme zvyklí , sedíte tady v pohodlných sedačkách nabo křesílkách , popíjíte lahodný mok , pouštějí Vám video a ve velké pohodě spolu hovoříte o všem možném , hlavně pak o koňaku . Například jeden den jsme čekali na prohlídku v zámku Otard , která měla být až v jednu hodinu . Šli jsme se projít po nábřeží a narazili na útulný obchůdek firmy Fransac kde jsme strávili asi hodinu s velmi příjemnou postarší dámou , která nás tak trochu lehce opila a měli jsme co dělat abychom zvládli další prohlídku . Samozřejmě láhve jsme koupili hned tři .

 Tady u Martellu nás provázel mladík kolem dvaceti pěti let ale němčina mu moc přes zuby nešla , spíš by anglicky , zváště některé složitější procesy anglicky vysvětloval , na což Němci nechápavě koukali a kroutili hlavama ale byl fakt dobrej . Němci do toho kafrali jak už je o nich známo ale nás Čechy tu měl každý rád . Byli jsme pro ně rarita už jen proto , že nás tu moc vidět není a hlavně nachápali , že nejsme žádný zájezd co projede celou Francii za dva dny , někde se zaství udělá rychlou prohlídku památky a hurá na další památku . Také nemohli pochopit , že dva hejskové z Čech si vyjedou na týden do Cognacu a tam vesele obrážejí palírny ale bylo to tak .

Prohlídka dobrá i láhvinku jsme na hotel zakoupili . Vyšli jsme zpět na náměstí kde už bylo lidí jak v Číně , prostě shromáždění spousty lidí , ohrazené silnice které protínali město a na něco se čekalo . Zpočátku jsme nevěděli o co jde až pak jsme zjistili , že je tu oslava svátku svatého Michaela . Oficiální den počátku zklizně vinné révy . Od této chvíle začíná zamědělcům pořádná práce se sklizní , lisováním vinné révy a náseldovně pálením atd. Po čtvrt hodince zevlování už se začínali přibližovat první aktéři průvodu ve kterém jeli alegorické vozy s náměty vinobraní a i nějaké co jsme nepochpili co mají s oslavou vína společného jako napříkald pěti metrová formule Ferrari vyrobená z malých krepových růžiček a nebo asi čtyř metrový Pikachu také z růžiček z krepáku . Musela to být šílená práce . Dále v průvodu šlo nepřeberné množství dechových a hudebních kapel , mažoretek a jiných tanečnic . Bylo to fakt moc hezké a zábavné , no a Frantíci z toho byli úplně vedle , stále vykřikovali " Bravo a manifik " a nám se líbili protože byli jak malé děti ze všeho vyjevený . Nás kovaný pražskou Letnou na prvního máje to nemohlo rozhodit . Zůstali jsme ještě asi hodinu a už se začínala projevovat únava z cesty , tak jsme to otočili do hotelu .

Hurá do hotelu ? Prodrali jsme se přeplněnými uličkami , náměstím Františka prvního , které už praskalo ve švech a dali se na daleký pochod na předměstí Chateaubernard  do našeho hotýlku Mercure . Cestou jsme koupili nějakou obloženou bagetu a plazili se dál na hotel . Každým metrem cesty jsem cítíl mé hořící chodidla a bolest v nohou , ty už jsem spíš táhl za sebou .

Konečně HOTEL na který jsme v podvečer dorazili , slečna v recepci na nás trochu divně koukala jak se táhnem ale opilí nejsme ? Tu jsme už měli úplně  v paži a plazili se dál na pokoj . Konečně postel , plácnul jsem sebou na ni , zul si boty a z nohu se mi málem kouřilo . Bohužel nebyl jsem jediný kdo si ulevil , JIRKA ZE ZUL ! To by probralo i mrtvého . Nahodil jsem ihned operativní návrh " Jirko hele nejdřív se vysprchujem a dáme se dohromady , pak zalehnem každý do své postele , pustíme badnu a otevřeme tu flašku od Martella . Budem koukat na bednu popijem až vytuhnem a pak dobrou . Jo a ty jdi do sprchy první aby pak nepochcípal celej hotel z toho tvého zutí bot ! " Jirka něco brblal polohlasem , něco abych se nepo... , že to takový smrad není , že jsem ještě necítil pořádný pánský parfém ale do sprchy šel . Pak jsem to absolvoval já , taky jsem moc zrovna nevoněl po daleké cestě , prohlídky palírny a průvodu bylo toho dost . Teď už jsme byli kluci fešný , pustili bednu s nějakou francouzskou soutěží a otevřeli láhvinku vyníkajícího Martellu Nobilage . První den ve městě zaslíbeném jsme tedy zvládli . Ještě jsme se domluvili kam vyrazíme zítra , kterou firmu obšťastníme svou návštěvou a přibívajícími sklenkami v hlavě jsme pomalu nebo spíš rychle vytuhli ...