O ošidnosti estébáckých dokumentů

Přiznám se, že když jsem si poprvé přečetl na zdejším serveru, že Milan Kundera měl počátkem 50tých let udat někdejšího západního agenta Miroslava Dvořáčka na StB, zprvu mě to šokovalo. Ne, že bych měl nějaké přehnané představy o lidské cti, ale nějak mi to nešlo dohromady s jeho tvorbou. Tedy, měl jsem přesně opačný pocit, než různí samozvaní vykladači Kunderova díla, kterých se po zveřejnění estébáckého záznamu vyrojilo jako smetí.

Naštěstí se proti spisovatelově denunciaci postavili historici, kteří mají záznam přiznání jakéhosi Miroslava Dlaska, že to byl právě on, který se na udání Dvořáčka podílel - viz: http://zpravy.idnes.cz/kauza-kundera-agenta-dvoracka-udal-student-dlask-tvrdi-historik-p8z-/domaci.asp?c=A081015_172722_domaci_jw. Nelenil jsem, a okamžitě nahlédl do seznamu bolševických donašečů - ne těch Cibulkových, ale oficiálních - a ejhle: Miroslav Dlask, agent - tajný spolupracovník, číslo 00540, krycí jméno Pšovka, skutečně existoval a to dokonce na 1. odboru Ministerstva vnitra. Jak vyplývá ze zavedené praxe těchto služeb, jméno zřejmě dobře utajeného agenta se nemohlo objevit v žádném oficiálním dokumentu, proto snad padla volba vyšetřovatelů na Milana Kunderu, i když se přiznám, že motivace tohohle výběru mi zůstává záhadou. Snad si jen projeli seznam studentů ubytovaných na koleji a náhodně ukázali prstem, kdo ví?

Vzpomněl jsem si také na vlastní zážitek. Těsně po srpnové okupaci 1968 jsem společně s dalšími dvěma přáteli začal vydávat v Ostravě ilegální tiskovinu „Nebojsa" - v omezeném nákladu, na ručním cyklostylu, a když jsem odešel studovat na fakultu do Brna, ujal se celého díla budoucí signatář Charty učitel Jaromír Šavrda, kterého v 80tých letech zradilo zdraví kvůli komunistickému útlaku. Byli jsme samozřejmě mladí, naivní a podceňovali možná rizika. Po necelých dvou měsících estébáci chytili jednoho z nás při kolportaci nejnovějšího čísla a spadla klec. Až do loňského roku jsem nevěděl, kdo nás tehdy udal. Navíc celý spis byl skartován - pamatuji si pouze jméno vyšetřovatele, major Melimonka. Nakonec jsem „ho" objevil - šlo o nejaktivnějšího člena naší skupiny a ... bývalého Šavrdova žáka ze ZDŠ v Ostravě-Zábřehu. Prošel dlouhou cestou; od prověřované osoby po agenta, dnes prý podniká. Při tehdejším čtení protokolů se však jeho jméno neobjevilo. Jako informátor byla uvedena zcela jiná osoba. Po této i dnešní zkušenosti jsem přesvědčen, že v tom byla stejně nevinně, jako pravděpodobně Milan Kundera.