Lesk a bída jedné státní zakázky

Ekologické škody napáchané za 40 let komunistické vlády se opět dostávají do hledáčku zvýšené obecné pozornosti. Ne ovšem proto, že by se přišlo po dvaceti letech „zodpovědných vlád" na nějaká dosud neznámá ložiska znečištění, ale především proto, že dosavadní kabinety se ekologickými zátěžemi po bývalých socialistických podnicích zabývaly jen okrajově s poukazem na jejich finanční náročnost. Přesto ale pokračovaly v privatizaci, přičemž prostředky získané jejich prodejem zdaleka nedosahovaly výše potřebné pro odstranění ekologické devastace.

Zdroj: CT24

Teprve Topolánkova vláda se rozhodla konečně s resty minulosti skoncovat. Jenže místo toho, aby potřebné prostředky na likvidaci škod převedla ze státního rozpočtu na kraje, případně na příslušné obce (kde nejlépe vědí, oč jde), vypsala výběrové řízení na firmu, která by jaksi v celostátním globálu převzala organizační roli státu na sebe. Předpokládaná cena - 114 mld korun - má být pouze státní garancí a cena se může v průběhu prací změnit (není znám příklad, že by šla cena dolů).  Vítěz tendru se přitom bude zabývat vlastní realizací jen okrajově. Pouze z našich společných peněz zaplatí firmám, které v konkrétních místech splní jeho zadání. Odborníci na likvidaci ekologických škod skutečnou cenu odhadují cca na 40 miliard, zůstává proto otázkou, kdo má zájem (jako už tolikrát v minulosti) na přemrštěné hodnotě zakázky. Je pozoruhodné, že Paroubkova ČSSD nevznesla v tomto aspektu jediné slovo kritiky vůči bývalé koalici a zlé jazyky dokonce tvrdí, že právě největší státní zakázka v novodobé historii Česka byla tou pravou příčinou, proč se Paroubek a spol. s takovou vehemencí postarali o Topolánkův pád. Při rozdělování různých „všimných" by totiž přišli zkrátka.

Fisherova vláda je tak v dvojím ohni. Z jedné strany - bývalý kabinet - se vyskytují tlaky na urychlené dokončení tendru (raději před původním 11. listopadem), ze strany druhé - ČSSD - na jeho schválení až po podzimních volbách. Spekulacím o neprůhlednosti celé akce napomáhá především mlčení Topolánka, Kalouska i premiéra Fishera a také neochota úředníků ministerstva financí změnit původní zadání na výběrová řízení pro jednotlivé zakázky.  Jen daňový poplatník do toho opět nemá co mluvit...