Zdá se, že svět se skládá z novinových článků a televizních reportáží, chvílemi to vypadá, že žádný jiný ani neexistuje.
Neustále se lidé pera a kamery snaží ulovit nějakou senzaci, reportáž na Pulitzera, fotku na první cenu World press photo, článek na titulku celostátního deníku či třicetivteřinový šot do primetime nejsledovanější televize. Je z toho akorát inflace zbytečných zpráv a marginálních událostí, hustý informační patok, který tvoří akorát z prdu kuličku, protože těch skutečně důležitých zvěstí se v dnešním světě vpodstatě nedostává, jen samé katastrofy, skandály a barvité románky.
Lidé si prý přejí dostávat takovéto negativní informace, potřebují počty raněných a mrtvých z bouraček, záběry z kuloárních jednání různých obskurních politiků a jejich podržtašků, postelové informace o hvězdách a hvězdičkách šoubyznysu. Prý by bez toho na tu kouzelnou bedýnku nekoukali a ten novinový papír používali akorát do kamen nebo ještě na něco horšího.
A tak si říkám, co by všechny ty popstars, ty davy politiků hrnoucích se na výsluní, ti extremisti všech možných barev a politických přesvědčení dělali bez naší páté velmoci? Kde by byli, čím by oblbovali své fanynky a fanouše, své ochotné naslouchače prapodivných písní a otřelých myšlenek? Stojí skutečně někdo o tu záplavu braku a informačního šumu? Opravdu potřebujeme stále podrobnější zprávy o zhůvěřilostech našich politiků a čím dál barvitěji podaná neštěstí z druhého konce planety, abychom se nad nimi 10 vteřin nasírali nebo dojímali a pak to šli zajíst dalším sáčkem chipsů?
Dva dny jsme byli krmeni zprávami o příjezdu jakéhosi Davida Dukea, jak ho naše čacká policie zatkla a následně pustila a vyhostila. Fakt jsme to potřebovali vědět? A nehodilo se to spíš panu Dukeovi a jeho fans, takovýhle cvrkot v tisku a televizi? A my jim to zdarma dodáme, na zlatém podnose a za naše prachy. Nebo řádění fanoušků kolem vrcholového fotbalu, kdo by si nezahulákal, když ho to vynese do záběru v televizi, proč nesvolat po fotbale pořádnou bitku, když pozornost médií je zaručena a úklidové práce platí stát. A třeba extremistické výlevy v Krupce a Janově, kde by tihle hoši sháněli své sympatizanty a lovili jednoduché dušičky, kdyby na ně v Krupce a v Janově čekala jenom policejní zásahová jednotka a ne davy novinářů s foťáky a kamerami?
Pisálkům od páté velmoci bych doporučil - přestaňte naříkat nad náhubkovým zákonem. Když vám politici hážou klacky pod nohy, tak si jich nevšímejte, pište o něčem jiném a oni brzo přilezou ke křížku a budou se ještě prosit o vaši pozornost. Protože bez novinářů a bez diváků jejich popularita poleze nahoru jen tehdy, když opravdu něco pozitivního vytvoří a ne tehdy, když budou často v televizi. A tvořit užitečné věci je mnohem těžší než tlachat a mazat lidem med kolem pusy.
A nám čtenářům a divákům - co si takhle naordinovat pár dní novinářského ticha, zpráv jen o pozitivních událostech, informací o tom, co se povedlo, kde se co nového užitečného postavilo a kdo co dobrého učinil pro svého bližního? Já vím, je to utopické, ale zkusme si to na chvíli představit, nebo raději rovnou vypnout tu záplavu balastu a jít se projít do krásné kvetoucí přírody, zahrát si něco se svými dětmi, přečíst knížku nebo se jít podívat na pěkný film.
A tady máte pozvánku za dětmi či do přírody ve formě pár fotek od našeho oddílového dvorního uměleckého fotografa Tondy S.
