Já nic, já Paroubek

Tahle parafráze známého „já nic, já muzikant" mě napadla dnes ráno, při čtení článku „Paroubek dodal polovinu jmen, k nové vládě se však nezná".

Bude hur?archiv  Pád současné vlády a vše co tomu předcházelo i následovalo sledujeme již téměř měsíc coby vpodstatě klasické české politické panoptikum, se známými a nyní i trochu neznámými herci. Bohužel je to spíše fraška, než komedie del'arte. Zvláště komická je jistá schizofrennost sociální demokracie, která sice dala své návrhy na obsazení téměř poloviny ministerských postů, nicméně se necítí být nijak zodpovědná za takto vzniklou vládu.

 Přitom zodpovědnost socdem je nad slunce jasná - bez jejího ataku na odvolání vlády během předsednictví a bez její zbabělosti přijít poté s vlastním návrhem nové vlády, nemohla by tato letní polovláda „úředníků" nikdy vzniknout. To by ale nebyli naši milí oranžoví, aby se nesnažili vytřískat z krizové situace nějaký ten politický kapitál - zrušit něco, shodit to ze stolu či přímo odstranit, to ano, na to jsou majstři, ale postavit se zodpovědně ke svému dílu, říci ano, máme na této situaci svůj podíl a účastníme se řešení, to ne.

 Raději vše hodit na druhou stranu, bez skrupulí a přesně dle shora uvedeného hesla, jak nám ostatně výmluvně vysvětluje i bloger Paroubek ve svém dnešním blogu. A nebyli to náhodou socialisté, kdo trvali na vzniku takovéto "úřednické" vlády? Kdo přinutil ODS k tomuto kroku a souhlasu s ním?

Tak čí to tedy bude vláda, když ne těch, kdo ji navrhli a kdo ji schválí?

 Kdo za ni ponese politickou zodpovědnost, kdo bude skládat účty za její chyby a chlubit se jejími případnými úspěchy? Nikdo za chyby? Všichni za úspěchy?

 Aha, já zapoměl, úspěchy nebudou, na to nemá žádný mandát a skládat účty se taky nebudou, vždyť není ničí. Jak jednoduché, jak elegantní, jak bezpáteřní.

 Vskutku sociálně demokratické.