Potkal jsem kérku

Jel jsem v letním dni ve vlaku a jelikož vlak nebyl prázdný, sednul jsem si naproti mladé dívky, která byla potetovaná nejrůznějšími obrázky. Na můj vkus byla moc pohublá, ale moc pěkná, až na ty obrázky.

Měla je po celém těle a jelikož byla spoře oděna, moc to razilo do očí. Po pár chvilkách jsem se jí zeptal, že by mě zajímalo, jestli za těma obrázkama je nějaký motiv či záměr. Byla přátelská a svěřila se mi. Řekla, že za tím vším je určitá snaha přijetí sama sebe a určitá cesta, jak se k sobě chovat více přátelsky. Řekl jsem jí, že určitě má velkou hodnotu pro toho, kdo jí akceptuje jako krásnou lidskou bytost a že tím někým je Ježíš Kristus jakožto Boží syn. Odpověděla mi, že Ježíš jí s tím, jaká je, určitě nemůže akceptovat, cítil jsem v těch slovech určitou sebelítost. Bohužel jsem musel vystoupit z vlaku a na další komunikaci již nezbyl čas. Přemýšlel jsem však o tom. Mám pocit, že za celým tetováním je většinou ďábelská lež - informace, že tím, že se člověk potetuje, zlepší svou vizáž a bude více akceptovaný okolím a nakonec i sebou a zažije více lásky od okolí. Při pohledu na ní jsem měl pocit, že krásná mladá holka je schovaná ve křoví, jenž jí na kráse ubírá a její situaci vnitřního prožívání jenom zhoršuje. Podvod je v tom, že člověk uvěří, že není krásný a že když se takhle zohyzdí, že konečně bude. Spokojenost získá člověk jinak, tak, že přijme o sobě Boží pohled – jsme božím stvořením a chceme naplnit to, co Bůh s námi zamýšlel. Do našich životů mohou občas zasáhnout duchovní síly zla, jakýkoliv pokus k vylepšení však vede ke zhoršení nejen naše vzhledu ale i naší psychiky. Pomoc je u Boha a nikoliv i ďábla. Návrat ke štěstí je, že začneme hledat Boha a Ježíše Krista.