Nanánci

Zpoždění na vlaku narostlo na čtyřicet minut! Vlečeme se na Hlavák, odkud pak musím honem na firmu až na Vršovice... Vedro na padnutí. Klimatizace na vagóně je jako na potvoru na nic. Nemáte někdo něco na pití?

Ty vado, moct tak jít radši na bazén… Na místo toho na mě na kanclu čeká hromada věcí na vyřízení. Den na draka. Na palici!

Nanánek je na první pohled tvor jako každý jiný. Do chvíle, než promluví. To se pak dějou věci! Používá totiž často, nezřídka výlučně, předložku na. Nedá na ni dopustit. Uchyluje se k ní, přestože nemusí. Bere ji do úst, i když nemá. I když to zní divně. Příšerně! I když okolí trpí. I když mu vyhrožuje (Ovšem jakým právem? Nikdo nemá patent na rozum). Nanánek si v krajních případech zahrává snad až s ublížením na těle. Koleduje si, jak se říká hezky česky, vopřesdržku.

Užívání předložky na může být různé: náležité, ještě přípustné a snesitelné, nenáležité až nanánkoidní. Příklad? Třeba novinový titulek po neštěstí malé ponorky potápějící se před časem k vraku Titaniku: Na ponorce zahynulo všech pět členů posádky. To si pak jeden pomyslí: Co lezli ven? Proč nezůstali uvnitř?

Předložka na je v češtině šestým nejčastějším slovem. Mnoho spoluobčanů do úmoru pracuje na tom, aby její frekvence atakovala příčky nejvyšší.

Možná přijde vhod malá přehledová exkurze.

Základní rozdíl mezi předložkami na a do (vyjádření místa)

Pokud jde o hojné významy místní, předložka na se vyskytuje při vyjádření lokality výše položené než okolí, u prostor neuzavřených, nekrytých, často neohraničených: Jde / Jede na půdu, na střechu, na hřiště, na náměstí, na louku, na jeviště, na kopec, na stadion… Někde to kvůli jazykové setrvačnosti trochu drhne (Jede na nádraží, na letiště). To na asi přetrvává z dob, kdy ještě byly na zelené louce.

Konkurenční předložka do uvozuje objekty s rysy právě opačnými: Jde / Jede do sklepa, do garáže, do hlediště, do údolí, do jeskyně, do podkroví, do propasti, do Podkrkonoší, do Polabí… Dříve se pomocí nich daly vyjádřit různé významové nuance. Řeklo se třeba Vyšel ze třídy na chodbu (široký prostor) versus Dej ten kufr radši do chodbičky (úzký, stísněný prostor ve vagónu). Bejvávalo (viz dále).

Užití předložky na s pohořími a ostrovy

S pohořími v čísle jednotném i s jednotlivými vrcholy se pojí předložka na: Jede na Šumavu, na Českomoravskou Vrchovinu, na Kavkaz, na Pálavu, na Malou Fatru, na Sněžku, na Praděd... Výjimkou potvrzující pravidlo je spojení se slovem vrch, výšina – Jede na Pálavské vrchy, na Golanské výšiny. Nějaký koumák by mohl namítnout, proč se říká Jede do Českého lesa? Je to singulár, tak proč do? Je to proto, že se obecně říká do lesa, zůstává i to ve vlastním jméně.

S pohořími v čísle množném se s velkou pravidelností vyskytuje předložka do: Jede do Krkonoš, do Beskyd, do Jeseníků, do Krušných hor, do Alp, do Brd, do Pyrenejí, do And, do Vysokých Tater… A opět extrabuřt: Jede do Českého středohoří, do pohoří Rila… S tím holt nic nenaděláš.

V případě ostrovů, ostrovních států je situace dosti chaotická. Uzuální. Základem je skutečnost, zda k nim přistupujeme z hlediska geografického (Jede na Kubu), nebo politického (Jede do Kubánské republiky). Vedle spojení Jede do Indonésie, do Malajsie, do Thajska máme výrazy Jede na Filipíny, na Maledivy, na Seychely, na Galapágy, na Azory, na Kanáry… Na se pojí i s jednotlivými ostrovy: na Krétu, na Sicílii, na Madeiru…

Užití předložky na se školami a objekty státní správy

Dříve bylo běžné odlišovat školství elementární (Chodí do jeslí, do školky, do základní školy, do učení, do učňáku) a vyšší, tedy zaujímající v hierarchii prestižnější pozici: Chodí na střední školu, na gymnázium, na průmyslovku, na zdrávku, na jazykovku, na vejšku (jak někdo, proboha, může říkat na výšku??), na fakultu, na univerzitu. S tím je konec (viz dále).

Taky pro instituce státní správy, tedy pro objekty veledůležité, bylo vžité na: Jde / Jede na magistrát, na obecní úřad, na finančák, na pracák, na ministerstvo, na poštu, na policii, na ambasádu, na konzulát, na rektorát, na děkanát… Nechápu, jak mohly být opomenuty objekty strategického významu jako hospoda nebo vinárna! Z dodnes respektovaných pojmů bych naopak s gustem vyřadil ministerstva, zejména některá.

Užití předložky na s administrativními celky

Princip je prostý: má-li určité území pevně stanovené hranice, používá se předložka do+G (Jede do Francie, do Normandie, do provincie Québec, do prefektury Nara, do Kraje Vysočina, do státu Florida, do okresu Břeclav, do Jihomoravského kraje, do župy Borsod-Abaúj-Zemplén, do Slovenské republiky, do hrabství Kent…), v opačném případě je na řadě předložka na+Ak (Jede na Břeclavsko, na Vysočinu, na Floridu, na Hanou – ale také na Moravu, na Slovensko, na Ukrajinu). Proč? Patrně proto, že se tři posledně jmenované končiny dříve „ztrácely“ v rámci větších celků.

Užití předložky na s pražskými čtvrtěmi

Předložka na znamená, že je něco nahoře, že je něco lepší, důležitější (a to i ve významu časovém, srov. svátky na Nový rok, na Štěpána, na Tři krále, na Dušičky, na Štědrý den, na svatého Václava). Může to být náhoda, ale podívejte se na její spojení s čtvrtěmi centrálními, bohatými, historickými anebo výše položenými: Jede na Vinohrady, na Staré Město, na Kampu, na Malou Stranu, na Žižkov, na Vyšehrad, na Prosek, na Petřiny…

Předložku do často fascinuje plurál: do Nuslí, do Strašnic, do Holešovic, do Kobylis, do Košíř, do Dejvic… Máme ale taky do Karlína, do Braníka, do Michle… Mnohdy se jednalo o čtvrti dělnické, chudší, nepříliš atraktivní. I to se však mění, a tak v případě Karlína i dalších městských částí by spíše mělo nastupovat to nanánkovské spojení.

Volbou předložky na, např. Jede na Jižní / Zahradní Město, je odlišena městská část od možného matoucího do Jižního Města (nezávislá obec); podobně Jede na Kavčí Hory (čtvrť) versus do Kavčích hor (pohoří). Někdy je užití uzuální: na Spořilov, na Kačerov, na Smíchov…

Expanze předložky na

Prudký nárůst užívání předložky na, jejíž řečová distribuce jako by se místy vymkla z kloubů, zaznamenáváme už několik desetiletí. Snad už v 60. letech minulého století se místo Jedu do koleje říkalo Jedu na kolej, od těch časů její rozpínavost stoupá geometrickou řadou. Nadužití dané prepozice hází antisystémové vidle do celé řady jiných významů a kontextů. Máme tedy dnes běžně Chodí na základní školu / na základku a spolu s tím Jede na okres Břeclav, Dej ten kufr na chodbičku atd. Nelítostná likvidace řady předložek agresivním na neztrácí na intenzitě…

Předložka na ve významu účelovém

Ovšem pozor! Předložka na má mnohdy zastřený význam účelový. Když se řekne Šel na oběd, měli bychom se ptát spíše „Šel někam proč? Z jakého důvodu? Za jakým účelem? – Aby obědval, nikoliv Šel kam?). Odtud tedy vyjádření typu Šel do galerie na výstavu, do hospody na pivo, do Opery na operu…

Ani v této oblasti není o zajímavá spojení nouze.

Řekne se třeba Vzal si prášek na spaní (tedy „aby se něco stalo,“ aby usnul), ale vedle toho se běžně uvede Vzala si prášek na bolení hlavy. Zde by byl analogický výklad chybný; jen stěží si lze představit situaci, že dotyčné vadí, že se jí vyhýbá migréna, a tak se rozhodne, že jí půjde naproti. Jde tu přece o to, „aby se něco nestalo.“ Vysvětlení je následující: v inkriminovaném vyjádření bylo vynecháno slůvko na zabránění / na zamezení. Celé by to bylo zbytečně dlouhé.

Tak, tolik letem světem o předložce na.

Na závěr…

Co bude dál?

Nevím. Neřeším to.

Chtěl bych říct jedno: nadužívání předložky na (spolu s řadou dalších jevů) je s prominutím výrazem čehosi, v čemž lze s úspěchem tušit špetku řečové pohodlnosti, lenosti, lhostejnosti, nedbalosti, neznalosti, absence jazykového citu, snahy usnadnit si život.

Co je ovšem v životě snadno dosažené a neproblémové, nestojí většinou za nic. Nebo na nic?!