Děkuju, mějte se

Pane Hrdlička, já to mněl horší. Před nedávnem, při mé návštěvě staré vlasti jsem se ptal jedné mladé maminky na cestu, už si nepamatuji kam. Její malý synek se jí potom zeptal: "Mami, co chtěl ten dědek?" Maminka se ropadávala do země rozpaky. Já jsem se rozesmál a ujistil mladou maminku, že chce li znát pravdu, at se zeptá dětí. Snad jsem ji trochu uklidnil. Děti jsou neuvěřitelně upřímné.

Ano, pane Marku, souhlasím s vámi, ale člověk se někdy zapotí

Tak napsáno, že jsem tam seděl a prožíval za vás. Kdysi jsem prožil cosi podobného v kupé vlaku směrem na Plzeň, taky jsem byl předmětem přezkumu staršího a velmi mluvného batolete, ale vydržel jsem a začal jsem odpovídat na jeho dotazy o plešatém dědečkovi, kupé se náramně bavilo, ostatně já též...

Rád na tu situaci vzpomínám, ale tehdy jsem si tedy užil. Vy jste byl, zdá se, mnohem statečnější

Klídek, můj táta byl skoro plešatý a po třicítce mu zbytek vlasů zbělel, už v pětatřiceti ho občas někdo považoval za mého dědečka.

Dnes může dojít i na opačné faux pas, kdy si člověk není jistý, jestli "ten typický děda" s dcerou a vnukem není náhodou otec se svojí manželkou a synem.

Berte to s humorem, pro studenty jsme stejně věková kategorie "něco mezi čtyřiceti a smrtí".

Anebo v předkremačním stadiu

Můj před lety cca tříletý vnuk oslovil paní v "devítce" (tramvaj v Praze) - dědo (jako já), ta paní je ňáká tlustá ... Paní to nerozhodilo - jen dodala - chlapečku, správně, protože na rozdíl od Tebe pěkně papám ...

To chce holt talent...

Vítejte v klubu. Blogerů i dědečků.

Náhodou, mně (tehdy 72) v autobuse oslovil tak pětiletý výřečný hošík, cestoval s maminkou a asi neměli taťku - a zeptal se jestli nechci být jeho táta. Když jsem byl proti a prohlásil - tak max. děda - hned k všeobecnému veselí okolí - souhlasil