Spotřební daň nemusíme mít nejvyšší v Evropě

Pohonné hmoty v uplynulých týdnech výrazně zdražily. Ceny benzínu i nafty se nebezpečně přibližují k „magické“ hranici 40 korun a ani dny příští nevěstí nic dobrého. Mnozí řidiči, a to je vlastně jediná pozitivní zpráva k tomuto tématu, vyměnili volant osobního automobilu za sedačku v prostředcích hromadné dopravy. Problém však není jen ve vlastním pohodlí. Je daleko širší, s mnohonásobnými dopady na celou ekonomiku a v konečném důsledku i peněženku každého z nás.

Zvyšující se cena nafty má pochopitelně primární dopad na spediční a dopravní společnosti. Sekundárně se ovšem projeví v celém hospodářství státu. Cena nafty, na rozdíl od benzínu, se totiž zásadním způsobem promítá do ceny každého výrobku. Včetně potravin, léků a služeb, včetně již zmiňované autobusové a vlakové dopravy. Faktory, které cenu ovlivňují, jsou všeobecně známy a na většinu z nich nemá jakékoli rozhodnutí vlády či parlamentu žádný vliv. Kromě výše daňového zatížení.

Připomeňme si pro pořádek, že necelou polovinou toho, co platíme na pumpách, je poplatek za rafinaci a dopravu. Marže čerpacích stanic tvoří zhruba pět procent celkové ceny a zbytek jsou daně. 19% DPH a spotřební daň, která činí bezmála jedenáct korun na každý litr. Ministr dopravy slíbil, že se vláda bude tímto problémem zabývat, překročí-li cena nafty 40 korun. Zároveň však spolu s ministrem financí hovoří o tom, že DPH ani spotřební daň snižovat nebudou. Vzhledem k tomu, že jsou to jediné nástroje, kterými disponují, lze případný výsledek jednání snadno předvídat. Kabinet se seznámí se situací a vezme informaci o drahé naftě na vědomí.

Jsem si vědom toho, že snížení spotřební daně na fosilní paliva je diskutabilní. Nelze automaticky předpokládat, že tímto krokem zároveň dojde ke snížení ceny nafty a rozumím i tomu, že tak může dojít k výpadku při výběru této daně. Pro snížení této daně však existuje i několik reálných argumentů. Spotřební daň je u nás, díky zavedení takzvaného Janotova balíčku, v rámci středoevropského regionu jedna z nejvyšších. Důsledkem je, že kamióny, které přes nás tak jako tak projíždějí, tu netankují. Nafta je totiž v Česku v porovnání s okolními státy nejdražší. Dokonce i mnozí naši speditéři jezdí dnes tankovat do zahraničí. (Mimochodem, právě kvůli tomu došlo k výraznému propadu při výběru spotřební daně v předchozím období.)

Distributoři a prodejci pohonných hmot se navíc zavázali, že případné snížení spotřební daně nepromítnou do svých marží, tedy sníží o tuto částku koncovou cenu na čerpacích stanicích. V neposlední řadě by snížení spotřební daně, byť jen o korunu a na přechodnou dobu, bylo vnímáno jako vstřícný krok. Jako gesto, kterým vláda říká: rozumíme vám a vašim problémům, chceme je řešit. Kromě toho by tady kamióny, které přes nás projíždějí a zanechávají v ovzduší svou stopu, začaly znovu tankovat. Jinými slovy platily by zde daně (spotřební + DPH) a tím by se toto snížení bohatě kompenzovalo.

Do budoucna je však třeba smířit se s tím, že doprava bude neustále dražší. Bude nutné promyslet, jak zmírnit možné sociální důsledky tuzemských dopravců, ale především spotřebitelů. Jsem si dobře vědom toho, že snížení spotřební daně není samospasitelné, ale především krátkodobé řešení. Jediným trvalým řešením je snižování spotřeby ropných produktů a restrukturalizace průmyslu. Je to tlak, který si vynutí změnu naší osobní spotřeby. Jen tím dojde i k následnému snížení dopravní a energetické náročnosti.