Onehdy mi jeden známý vyprávěl příběh z autoservisu. K opravě tam přivezli vůz, který čelně naboural do stromu. Pomačkané plechy přední kapoty odhalovaly vnitřek motoru, který se scvrkl a ze svého původního místa se posunul o pěkných pár centimetrů dozadu. Řidiči se naštěstí nic zvláštního nestalo. Automechaniky však překvapilo, když se zcela vážnou tváří trval na tom, že nepojízdné vozidlo je především třeba okamžitě přelakovat. Z palety barev pak rovnou vybíral jemnější odstín původního nátěru...
Analogie se současnou politickou situací, ve která se řada lidí obtížně orientuje, není jen čistě náhodná. Pravicové strany po řadě různě velkých karambolů, skončily své vládnutí čelním nárazem. Toto přirovnání, jakkoli je trefné, však stávající stav charakterizuje ne zcela dostatečně. Pravice totiž uplynulé tři roky věnovala více času vzájemnému okopávání si kotníků, než řízení země. I díky tomu došlo k dramatickému oslabení státu a jeho fungování. Zhoršilo se financování zdravotnictví a sociální péče, škrty doslova decimovaly hasiče i policii. Chyběla efektivní podpora průmyslu, nepřicházely zahraniční investice, nevznikaly nová pracovní místa a příležitosti. Vládou mnohokráte zdůrazňované úspory se navíc staly pouhou fikcí. V konečném důsledku bylo jejich dosažení násobně dražší než původní stav...
Na samém počátku skandálu, který vedl k pádu vlády, avizovaly všechny strany, právo občanů znovu rozdat karty. Dané slovo pravice, která je jediným viníkem současného politického dramatu, však platilo jen do doby, než měla svůj slib začít plnit. ČSSD pro rozpuštění sněmovny, tedy nejčistší a nejrychlejší cestu, nemá potřebných 120 hlasů. Jako nejsilnější parlamentní strana proto zvažujeme různé další alternativy řešení. Tím je i druhý pokus o sestavení vlády. I když tento postup nese mnohá rizika, je to reálná varianta, jak k předčasným volbám, co možná nejrychleji, dospět.
Další tah by měli mít v rukou občané této země, kteří jako jediní mají právo rozhodnout. Výsledkem musí být stabilní vláda, která se opírá o skutečnou parlamentní většinu. Vláda, se kterou mohou lidé spojit svoji víru v budoucnost pro sebe i svoje děti. Rozbité auto prostě neopravíme tak, že dáme nový lak. Stejně tak si lze jen obtížně představit, že správným krizovým manažerem bude ten, kdo krizi způsobil.
