Odstupující ministr dopravy Pavel Dobeš mluví o tom, že situace v ČD Cargo je vážná a její řešení musí být prioritou jeho nástupce. Má bezesporu pravdu. Firmě se propadly zakázky, za letošek jí hrozí ztráta více než půldruhé miliardy korun a propuštěno by mohlo být více než 2000 zaměstnanců. To, co však ministr zapomenul připomenout je, že tato dramatická situace nenastala ani dnes, ani včera. A především, že nemalý kus viny leží právě na bedrech ministerstva dopravy.
Hospodaření největšího dopravce nákladu na českých kolejích je nelogicky, netransparentně a neefektivně nastaveno již několik let. Postupně se snižují dopravní výkony, velké zakázky přebírá konkurence a ty malé se dají jezdit jen ztrátově. Jak z říše snů je pak informace, že společnost si již mnoho let pronajímá za nemalé finanční prostředky vozy, když zcela stejné vozy vlastní. Lidé z ministerstva dopravy tomu, jak se firma ve všech ukazatelích postupně propadá, dosud jen přihlíželi. Připomeňme, že téměř všichni členové dozorčí a správní rady i výboru pro audit, jsou v těchto orgánech po celou dobu existence ČD Cargo.
Důvodem oddělení ČD Cargo od Českých drah byl zisk, který firma vytvářela. Díky němu měla být dotována ztrátová osobní doprava po železnici. Tento mechanismus nejen že dnes nefunguje, ale nákladová doprava navíc generuje další ztrátu. Částečně je na vině bezesporu krize. Hlavní příčiny současného tristního stavu jsou však špatná obchodní politika, nekvalitní management a neexistence žádné strategie. Nezbývá, než se ptát proč? Není v tom nějaký jiný záměr? Neexistuje náhodou plán lukrativní část ČD Cargo vyčlenit do samostatné akciovky, která by se následně zprivatizovala?
Řešení současné nelehké situace v ČD Cargo samozřejmě existuje. Primárně by měl stát věnovat železniční dopravě více pozornosti. Úkolem resortu dopravy je připravit alespoň střednědobý plán rozvoje národního dopravce a vytvořit podmínky, aby nákladní železniční doprava byla konkurenceschopná. To znamená snížit poplatek za dopravní cestu, který je jedním z rozhodujících nákladů na přepravu zboží po kolejích. Pro srovnání mýtné na dálnicích je daleko nižší a v případě přepravy zboží po nezpoplatněných silnicích obdobný poplatek dokonce neexistuje. Těmto krokům by měl předcházet audit všech dlouhodobých smluv, které ČD Cargo má. Ty nevýhodné je nutné s okamžitou platností ukončit a nepotřebný majetek společnosti, včetně nevyužívaných vagonů a lokomotiv, prodat. Otázkou zůstává, zda takové řešení bude někdo chtít hledat a především udělat.
