Největší hříchy ministrů dopravy,

aneb jak šel čas v rezortu, který je všude v civilizovaném světě motorem ekonomiky

Aleš Řebíček, který vedl ministerstvo v letech 2006 – 2009, zavedl do dopravního stavitelství kmotrovské manýry.

Petr Bendl, který nastoupil po něm a v křesle seděl pouhé tři měsíce, podle svých slov jen navázal na vše, co Aleš v dopravě udělal. Jeho éru tak charakterizuje polární noc na Ministerstvu dopravy.

Neschopnost dalšího ministra Gustava Slamečky, který stál v čele rezortu 13 měsíců, se plně projevila po jeho nástupu do ČD Cargo. To se pod jeho vedením propadlo do hluboké ztráty.

Vít Bárta byl ministrem superkoncepce. Jeho superkoncepce fungovala jako antikoncepce.

O Radku Šmerdovi, který stál v čele rezortu od dubna do července 2011, lze říci jen tolik, že to byl letní král.

Pavel Dobeš sám o sobě prohlásil, že je bílý kůň. V době jeho ministrování chodili manažeři ministerstva a jím řízených organizací „na kobereček“, kde je úkolovalo stranické vedení Věcí veřejných. Jednoznačným důkazem totálního manažerského selhání pana Dobeše je pak Centrální registr vozidel, který nefunguje tak jak má již 7 měsíců.

Je hezké, že nový ministr Zbyněk Stanjura, který nastoupil 12. prosince loňského roku, má zcela jasno v tom, jak bude vypadat doprava v roce 2020.

Je smutné, když ho vůbec nezajímá, co rezort potřebuje dnes a co zítra.

Vláda pověřila pana Stanjuru likvidací Ministerstva dopravy. Funguje tak stejně jako Viktor Čistič.

Sloučením Ministerstva dopravy s Ministerstvem průmyslu je od počátku podivný krok, kterým se v konečném důsledku neušetří ani koruna. Jen se zvýší chaos. Pravým důvodem pro likvidaci Ministerstva dopravy tak nejsou úspory, ale snaha zamést pod koberec všechny neúspěchy a průšvihy pravicových ministrů.