Jsou na světě čísla, která si díky různým událostem nebo osobnostem navždy pamatujeme, čísla spojená s událostmi nebo výraznými osobnostmi. Například číslo 68, pro Čechy (a Slováky) symbol okupace a snad pro celý hokejový svět číslo, které na dresu nosí Jaromír Jágr. Taková čísla se stávají téměř magickými. A podobně magickým číslem disponuje také rezort dopravy. Je to číslo 96. Přesněji 96 miliard.
96 miliard korun doprava každoročně generuje jako příjem do státního rozpočtu. K uvedené částce se dostaneme prostým součtem spotřební daně z minerálních olejů, mýta a dálničních známek a silniční daně (80mld + 11mld + 5mld). Právě tyto prostředky by se měly do dopravy transparentním způsobem vracet zpět. Proč se tak neděje, dobře ví zřejmě jen šéf tohoto rezortu a jeho koaliční kolega z financí. Rozhodování o dopravních stavbách, a především o jejich financování, je totiž již několik let spíše politickou hrou, která je rámována různými lobbistickými tlaky a zájmy namísto důrazu na potřebnost, smysluplnost a odbornost.
96 miliard korun byla v roce 2010 výše investic do dopravní infrastruktury. Tuto částku se představitelé vlády zavázali zachovat a potvrdili to podpisem ve svém programovém prohlášení. Meziroční pokles v řádu 30 miliard korun, kterého jsme byli svědky v loňském roce a počítá se s ním i letos, je tak zcela jednoznačným porušením těchto garancí a slibů. Zcela bezprecedentní jsou pak mnohonásobně vyšší škrty, které kabinet v příštích letech chystá. Výmluvy na globální krizi jen potvrzují naprostou bezradnost a nekoncepčnost vládních kroků. Právě investice do dopravní infrastruktury jsou totiž všude ve světě využívány jako motor k znovunastartování ekonomiky. Přičteme-li k tomu trestuhodnou neschopnost čerpat peníze z dotačních titulů EU, jejímž výsledkem je, že nedostavíme prioritní a klíčové dopravní tepny a navíc budeme vracet desítky miliard korun, je zřetelné, že se rezort dopravy motá v bludném kruhu. Na jeho počátku je nesystémovost a na jeho konci zoufalství. Důsledkem toho, že neexistuje žádný racionální, natož pak dlouhodobý plán a strategie je, že sháníme pokoutně peníze na dostavby silnic bez jakékoli návaznosti. Stavíme silnice odnikud nikam. Právě takové je bohužel i směřování ministerstva dopravy.
Odbornost musí být pro práci v rezortu dopravy prioritní. Celý rezort je nutné odpolitizovat a zbavit nánosu bahna a špíny. Jen díky odborníkům a profesionálům je pak možné připravit dlouhodobou a strategickou koncepci. Plánování je alfou a omegou každé malé firmy, nadnárodní společnosti i státu. Neznám ani jeden jediný důvod, proč by měl být rezort dopravy výjimkou. Chci, aby tento koncepční dokument následně prošel řádnou oponenturou a byl postoupen k široké diskuzi odborné i laické veřejnosti. 96 000 000 000 korun je magické číslo. Nesmí se s ním však dělat hazardní kouzla a čáry. Musí sloužit ve prospěch výstavby a údržby dopravní infrastruktury. Ten, kdo tuto základní logiku nepochopil, nemůže dělat a řídit vůbec nic, co s dopravou souvisí.
