Je libo koninu?

Kdyby nás takto oslovil číšník v restauraci, většinou by se mu dostalo odpovědi, že ne. Možná by to někdo, kdo má prudší povahu doprovodil i nějakým vulgárnějším komentářem. Koně se prostě v našich zeměpisných šířkách většinou nejedí. Nebo snad ano, doba se možná mění a my se měníme s ní? A chceme vlastně takovou dobu a takové změny?

Od zástupců naší pravice už dlouho posloucháme, že vše vyřeší  trh, že stát vlastně není potřebný, a že jen obtěžuje svobodné podnikání. Pro to, aby podnikání bylo opravdu svobodné, však potřebujeme jasná pravidla. Pravidla, která ochrání poctivé podnikatele a výrobce, před těmi nepoctivými. A také účinné kontrolní mechanizmy a nástroje, jak nepoctivé výrobce postihovat.   Pokud by tomu tak nebylo, můžeme se dočkat doby, kdy do naší oblíbené paštiky rozemelou ještě něco mnohem horšího, než je tak krásné zvíře, jakým kůň bezesporu je.

Pokud má někdy speciální chuť na něco nezvyklého či exotického, proč si to nedat? Zákazník a spotřebitel má ale právo vědět, co jí a za co platí. Klamání zákazníků, potraviny plné tzv. éček a hovězí a třeba králičí maso z druhého konce světa se stále častěji stávají součástí našich jídelníčků. Již dávno nejsme soběstační v produkci základních potravin, mnoho potravin, které jsme dříve vyváželi, dnes dovážíme. Na našich polích stále častěji roste řepka olejka a takové divné černé věci, které prý vyrábí proud ze slunce.

Kde hledat příčinu tohoto stavu? Určitě zase sami u sebe a zase u okřídleného hesla, že trh vyřeší vše. Otevřeli jsme prostor pro super a hypermarkety, které velmi rychle obsadily trh. Zapomněli jsme jim ale říct a nařídit, že mají podporovat naše zemědělce, a že mají prodávat především tuzemskou produkci. Toto opatření na podporu vlastních zemědělců je naprosto běžné v západních zemích. Normální, běžný výrobce nemá bez takového opatření téměř šanci, aby uspěl. Nemá na veškeré poplatky a reklamní akce, které musí platit, a tak se na trh prostě a jednoduše nedostane. Nakonec rezignuje na výrobu potravin a, ač nerad, začne pěstovat třeba tu řepku, nebo rychle rostoucí dřeviny pro teplárenství. V dnešním nestabilním světě je v zájmu státu a jeho obyvatel, aby udržoval vlastní výrobu potravin. Rychle rostoucí dřevina sice hoří, ale jíst jí opravdu nelze. Tak jak se stává a stane strategickou surovinou voda, stejně důležité budou kvalitní a dostupné potraviny. Stát musí podpořit své vlastní pěstitele! Mohlo by se nám totiž stát, že pohled z výšky na naši krásnou zem bude jen černo žlutý. Černý od solárních panelů a žlutý od polí plných řepky.