Před volbami jsem slíbil, že na plzeňském hejtmanství zavedu etický kodex zastupitele. Dnes, kdy by o něm měli diskutovat volení zástupci, by se dalo říci, že jsme u cíle. Není tomu tak. Paradoxně jsme se totiž dostali na samý začátek. Jde totiž o posílení důvěryhodnosti a v konečném důsledku přísné oddělení zájmu veřejného od zájmu osobního. Jedná se tak vlastně o vytvoření hranice, či mantinelu, která jasně říká, co politik nesmí nikdy udělat.
Etické kodexy jsou jedním z běžných nástrojů, který využívají obce, města, ale i různé organizace všude v civilizovaném světě. Například v Británii mají etický kodex všechny rozhodovací orgány a nikoho ani nenapadne se nad tím podivovat. Překvapuje mne proto, že někteří představitelé opozice v Plzeňském kraji říkají, že kodex čestní lidé nepotřebují. Zřejmě jsou přesvědčeni o tom, že u nás v západních Čechách, je prostě čestnost častější než za kanálem La Manche. Já si to nemyslím. Jsem přesvědčen, že etický kodex potřebují naši volení zástupci jako sůl. A to bez ohledu na to, s jak čistými úmysly do politiky vstupují.
Jsem rád, že se do etického kodexu Plzeňského kraje dostala podmínka neslučitelnosti souběhu placených funkcí. Krajští radní by tak nesměli být zároveň poslanci, senátory, ale třeba ani uvolněnými starosty. Popravdě řečeno, chtějí-li vykonávat svůj mandát řádně, kde by na to brali čas? Zároveň mne těší, že musí každý zastupitel hlásit případný střet zájmů a také, že jsou v něm popsány sankce za porušení pravidel. Tou není jen pochopitelné odvolání hříšníka z placených funkcí, ale, jak alespoň doufám, i zveřejnění jeho prohřešku v médiích, spojené s možnou ostrakizací v dalších volbách.
V etickém kodexu prostě říkáme, jak se mají chovat jednotliví volení zastupitelé. Vůči občanům, vůči úředníkům i vůči sobě navzájem. Možná je to první krok k tomu, abychom posílili v lidech vědomí, že nejsou vůči „těm zvoleným“ v nevýhodě, že nejsou bezmocní. Schválení etického kodexu prostě není konec, ale nový začátek.
