Co takhle zdravý rozum…?

O tom, že to dnešní vláda nedělá dobře, psát nechci. Sice by se to od zástupce opozice čekalo, ale opakovat staré a všeobecně známé pravdy asi nemá cenu. A hlavně to neřeší nic z toho, co je potřeba řešit. Dnešní politika se mnohdy zužuje na útoky a protiútoky. Média zajímají jen kauzy, které jsou jednoduché a úderné. A tak je nejjednodušší cestou do médií tvrdá kritika oponenta. Cesta do médií to rozhodně je.

Je to však cesta k srdci a duši lidí? Já myslím, že ne. Mnohdy jsme zahleděni sami do sebe, utápíme se v hodinových debatách o ničem a zapomínáme na to, že lidé od nás čekají konkrétní činy. Chtějí normálně a slušně žít, chtějí mít práci. Také chtějí, aby se měli jak do té práce dostat, chtějí, aby fungovala jejich nemocnice. Také určitě chtějí, aby jim vzali dítě do školky a do školy. A určitě chtějí, aby v době, kdy jim bude nejhůř a opravdu nebudou moci, byl tady funkční stát, který pomůže. Pomůže bez toho, aby museli vyplnit asi tak sto formulářů, hlášení a jiných nezbytných „lejster“.

Určitě nevolám po plošných dávkách pro všechny, tedy i pro ty, co si je nezaslouží,  a nebo je prostě nepotřebují. Důchodce by se však neměl bát, co s ním bude a co si na něj jeho stát zase vymyslí. A kolik pilířů ten jeho důchod vlastně má. Stejně tak by se neměla bát matka samoživitelka, že jí nepřijdou přídavky na děti včas a ona si půjde půjčit k lichváři, protože nikdo jiný jí nepůjčí. A to, že ten její, původně pětitisícový, dluh skončí v násobcích jen po letmém pohledu exekutora, také přeci není normální. V dobách dávno minulých, kdy bylo zle, se lidé ukrývali za hradby měst, která jim poskytovala ochranu a útočiště. Dnes se toto útočiště jmenuje moderní a přesto sociální stát. Označení „sociální“ není nadávka, to není o rozdávání všeho všem. Je to o podpoře podnikání a vytváření zdrojů na rozvoj společnosti a i na podporu těch opravdu potřebných. Pokud neudržíme sociální smír, začne společnost hledat jednoduchá řešení různých nových proroků.

Jak nás však historie učí, jednoduchá řešení nikdy nefungovala. Na jejich konci byly největší pohromy, kterými si lidstvo zatím prošlo. Ještě je čas vzít rozum do hrsti a začít pracovat na našem vlastním rozvoji společnosti. Když mluvím s lidmi v našem kraji, přicházím na to, že je na čem stavět. Máme obrovské množství talentovaných a pracovitých lidí, kteří ještě neztratili chuť a víru. Mnohdy jim stačí jen obyčejně a s pokorou naslouchat.