Pokračující preference Evropy

Před dvěma lety jsem pro HN řekl: „sázím poprvé více na Evropu, v USA hrozí přerozdělování bohatství.“

Byl jsem očividně brzy (na trhu brzy = wrong) a k přerozdělování (což nemusí být jen daně, nýbrž také revoluce) zatím nedošlo, ale ve fondu, který spravuji, stále evropské nadvážení držím (nyní 37 % vs 30 % neutrál) a myslím, že může pokračovat. Důvodů, které mě k tomu vedou je několik.

Některé jsou dlouhodobé. Evropské akcie jsou i po letošní lepší výkonnosti stále valuačně levnější. Obchodují se zhruba na úrovni dlouhodobého průměru, zatímco americké jsou 40 % nad ním. Valuační mezera už sice existuje zhruba deset letech a byla ospravedlněná vyšší návratnosti na kapitál za oceánem, ale je nutné podotknout, že to byla doba konjunktury. Americká ekonomika je výrazně dynamičtější – avšak na obě strany. Proto ve chvíli, kdy hrozí ekonomická recese, což nyní indikuje pokles spotřebitelského sentimentu (USA mají podíl spotřeby na HDP 67%, zatímco Evropa pouze 53 %) a také pohled na akcie, které jsou výprodeji nejvíce zasaženy (cyklické, finanční, spotřebitelské a valuačně nejdražší firmy), se odtamtud peníze stahují. Obvykle by šly hlavně do dluhopisů, ale stagnující výnosy amerických obligací a naopak rostoucí evropské akcie ukazují, že ve hře jsou možná ještě jiné – střednědobé faktory – které favorizují Evropu.

Evropa má více nevyužitých kapacit (regulatorně složitý a kapitálově nejednotný trh; méně pružný, ale odolnější trh práce; nižší majetkovou nerovnost), které mohou být a jsou pod externím tlakem (válka na Ukrajině, zhoršení vztahů s USA) mobilizovány. Evropa rovněž nemá nyní problém s inflací, takže Evropská centrální banka není v tak složité situaci jako americký FED, na který je vyvíjen enormní tlak, aby při svých rozhodnutích zohledňoval nejen inflaci a růst, ale i zhoršující se fiskální zájmy země. Americký dluh vůči HDP přes 110 %, zatímco u Evropy pouze lehce přes 80 %.

A krátkodobým faktorem je pochopitelně chaotické jednání nové americké administrativy, která mimo tarifů a geopolitických přešlapů zřejmě implicitně usiluje o oslabení dolaru. Když se všechny tyto faktory sečtou a větší asset-alokační portfolia (fondy, pojišťovny, atd.) se rozhodnou přesunout část peněz z USA do Evropy, evropské akcie neproporcionálně více benefitují, jelikož z pohledu kapitalizace firem je Evropa vůči USA pouze třetinová.