Jak vylepšit české noviny? Přidat sekci dopisů

Víte, proč si roky předplácím Financial Times (FT)? Kvůli sekci „Letters“ – dopisy od čtenářů. Skutečně, u většiny klasických článků obvykle pouze přelítnu nadpis, avšak dopisy čtu celé a všechny.

Zdá se vám to v přehršli komentářů, které jsou na internetu zdarma překvapivé či dokonce nadbytečné? Zkusím svou volbu vysvětlit s malou nadějí, že české mediální domy začnou přemýšlet o něčem podobném.

Jako akciový investor neočekávám od novin informace, které by byly tak nové či hluboké, že by nebyly obsažené v tržních cenách. Čtu je, abych navnímal převládající společenský narativ. Proto mi obvykle stačí titulek či první a poslední odstavec. Jelikož většinu stálých redaktorů FT „znám“, i z nich dovodím vyznění textu. Navíc se snažím podržet v mysli, že novináři, byť vědomě povětšinou upřímní a čestní, inherentně podléhají zkreslení toho, o čem je možné v médiích hovořit a o čem nikoliv. Jak vystihnul Noam Chomsky v knize Manufacturing Consent (1988), i média mají vlastníky, kteří potřebují prodat reklamu jisté skupině lidí a podléhají regulatornímu rámci a tlaku, pročež určitá témata a zdroje ignorují. Chomskyho vlastními slovy v rozhovoru s novinářem BBC Andrewem Marrem (1996), který se pozastavil nad tím, že přeci vědomě necenzuruje svá přesvědčení: „Vím, že věříte tomu, co píšete, jen říkám, že pokud byste věřil něčemu jinému, nebyl byste na své pozici.“

Pisatelé dopisů tímto zkreslením tolik netrpí, protože jejich živobytím není žurnalistika. Podobně jako ukázali Gardner a Tetlock v knize Superforcasting (2015), kdy zainteresovaní laici překonávali v předpovědích světového dění experty z tajných služeb, i pisatelé dopisů netrpí obavou ze ztráty kredibility v méně pravděpodobných předpovědích a zároveň jejich neplacená iniciativa ukazuje na radost ze samotné činnosti. Jednoduše sdílejí své vědění, obavy, vtipný postřeh, a to tak, jak je člověku, který cítí potřebu reagovat, nejbližší – úderně a osobně. To mimochodem FT přímo vyžadují ve svých pokynech pro dopisy: pište neanonymně; maximálně 400 slov, lépe méně; vyhýbejte se žargonu a jízlivostem, naopak ceníme vtip a zdvořilost. Tím, že jim FT dávají prostor (celá jedna strana v tištěném vydání), nejen kultivují veřejnou diskuzi, ale zároveň pomáhají svým redaktorům lépe se bránit zmíněnému Chomskymu zkreslení. Dopisy totiž, byť redigované, nepodléhají tolik tlaku zájmových skupin. Redaktoři si skrze ně mohou uvědomit a následně do novin „propašovat“ něco z okrajového, avšak zkušeností podloženého, a tudíž cenného vědění. A tím nakonec i lépe dostát mottu FT „Without fear and favour“ (Bez strachu a přízně).

Když sekce dopisů funguje správně, dále se větví – lidé reagují i na samotné dopisy – a sloužím mnoha užitečným funkcím. Dává hlas občanské společnosti. Opravuje jednostrannost i faktické chyby. Odhaluje „potrefené husy“, protože mnohdy podnítí k reakci představitele dotčených zájmových skupin. Obohacuje diskurz o historické paralely, se kterými jazykové modely neumí pracovat. A ve finále zvyšuje užitečnost pro čtenáře jako jsem já, kteří hledají do budoucna zaměřenou inspiraci. Například již od listopadu 2021 se v sekci dopisů začaly nadproporciálně objevovat zmínky o možné invazi na Ukrajinu. Ti, kterých se situace osobně týkala, pochopitelně reagovali rychleji než rádoby nestranní redaktoři a politici. Přesto přese všechno by však bylo neúplné se domnívat, že FT provozuje sekci dopisů z altruismu. Ona přeci slouží i jejich, komerčním zájmům, protože váže – tak jako mě – čtenáře k pravidelnosti. Abyste mohli větvící se diskuzi sledovat, musíte přeci znát podkladové články a předchozí reakce.

O to větší překvapení přišlo, když jsem minulý měsíc Hospodářským novinám poslal polemiku s jedním z jejich názorových článků. Cituji odpověď z jejich reakce: „Rádi vydáme. Jen je potřeba, abyste text rozšířil, ideálně na 600 slov, a také musíte čtenáři na začátku vysvětlit, na co přesně reagujete. Musíme předpokládat, že čtenář originální text nezná.“ Když pominu, že namísto údernosti FT vybízejí naopak k rozšíření textu, druhá část jejich výzvy mě usadila. Copak si přední české noviny nevěří v tom, že je jejich publikum čte pravidelně či že bude v případě zájmu ochotno a schopno vyhledat si původní článek pár dnů dozadu? Chápu, že oproti FT mají obrovskou nevýhodu z rozsahu, ale přál bych českým novinám, aby takové sebevědomí našly. Rád k tomu budu přispívat.