Proč “prostě se tolik necpi” nefunguje: co doposud víme o obezitě

Každý, kdo se někdy trápil kily navíc, to určitě zažil: dobře míněné rady, které ale často působí opačně a dokážou člověka pěkně otrávit.

Přitom téma obezity není ještě kompletně probádané a poznatky, které doposud máme ukazují na to, že s náhodnými doporučeními nekvalifikovaných lidí si rozhodně nevystačíme.

Pojďte se se mnou podívat na to, co všechno ovlivňuje hmotnost tělesného tuku.

Genetika

Zjistilo se, že lidé s rizikovou variantou genu FTO (fat mass and obesity-associated gene) mají tendenci přijímat větší množství kalorií, a tedy mají vyšší BMI. Pravděpodobnost obezity u těchto lidí je o 20 - 30 procent vyšší.

Také metabolismus je dědičný - někteří jedinci do vínku dostanou rychlejší metabolismus a v klidovém stavu pálí více kalorií, než lidé s pomalejším metabolismem.

Hormony regulace hladu

Za chuť k jídlu může produkce hormonu hladu - ghrelinu. U některých lidí je jeho produkce vyšší, a proto jí častěji a/nebo více.

Díky leptinu, hormonu produkovanému tukovými buňkami, zase poznáme, kdy máme přestat jíst. Signalizuje totiž mozku, když jsme sytí. Obézní jedinci si však často vypěstují leptinovou rezistenci (mozek se postupně stane necitlivým na leptinové signály) a cítí neustálý hlad. I vysoce zpracované potraviny v tom nejsou nevinně a mohou signalizaci narušit.

Stresový hormon kortizol

Kortizol, stresový hormon, je spojen s přibíráním na váze a to hlavně v břišní oblasti. Hladina kortizolu se s chronickým stresem zvyšuje, což vede k častějším chutím na vysokokalorická jídla.

Stav střevního mikrobiomu

Dle studie v časopise Nature složení střevního mikrobiomu ovlivňuje, jak naše tělo zpracovává potravu. Lidé s vyšším zastoupením bakterií Firmicutes na úkor bakterií Bacteroidetes mají větší riziko obezity, jelikož bakterie Firmicutes pomáhají z jídla vyextrahovat více kalorií.

Pokus byl dělaný na myších. Myši dostaly fekální transplantací od obézních jedinců. A ačkoliv dostávaly stejnou stravu jako předtím, přibraly na váze.

Nespolupracující hlava

Někteří lidé v reakci na únavu, stres, nebo smutek sahají automaticky po jídle. Nereagují tak na pravý = fyziologický hlad a za následek přibírají na váze.

Zároveň víme, že obrovský vliv na náš životní styl má i výchova a je skutečně těžké se ze starých vzorců vymanit. Pokud tedy naši rodiče jedli nezdravě a málo se hýbali a přenesli to i na nás, je dost pravděpodobné, že v tom budeme pokračovat i v dospělosti.

Spálené kalorie

Ne každý spaluje za den stejně kalorií, a nemluvíme jen o zděděném metabolismu nebo cíleném cvičení. Třeba takzvaný NEAT (non-exercise activity thermogenesis) může zvýšit náš kalorický výdej až o 800 kcal za den. Jedná se třeba o procházku se psem, mytí nádobí, hraní si s dětmi, tančení ve sprše, ale i nervózní klepání nohou. :)

Adaptivní termogeneze

Pokud jíme méně kalorií, než jsme byli zvyklí, může se nám stát, že se naše tělo na tento příjem postupně adaptuje a zpomalí náš metabolismus, což výrazně ztěžuje hubnutí. Proto se velmi doporučuje do hubnutí zařazovat i dny, kdy tělu dopřejeme tolik energie, kolik doopravdy potřebuje, a někdy i více (tzv. cheat day).

Spánek a jeho kvalita

Lidé, kteří spí méně než 6 hodin denně, mají vyšší riziko obezity. Když nespíme dostatečně dlouho a kvalitně, vede to k hormonálním změnám - zvyšuje se ghrelin a snižuje leptin. Sníme toho tedy více.

Typ stravy

Vysoce průmyslově zpracované potraviny jsou spojeny s vyšším rizikem obezity, protože obsahují hodně cukrů, tuků a aditiv, což umí zamávat s hladinou hormonů hladu a také s naším střevním mikrobiomem.

Za zmínku také stojí, že bychom měli konzumovat dostatek bílkovin, které nám pomáhají regulovat hlad a zvyšují pocit sytosti.

Až vám tedy příště někdo udělí nějakou zaručenou radu na hubnutí, můžete ho s novými poznatky konfrontovat. :) Nejde totiž jen o to, „hýbat se a nežrat“, ale také o to, dostat se do celkové psychické pohody a často překonat zvyky, které nás provází celý život. Roli hrají i faktory, které ovlivnit nemůžeme. Stojí však za to soustředit se na aspekty, které změnit můžeme a pomalu a jistě si vybudovat nové návyky. Proč píšu pomalu a jistě? Protože agresivně a ihned se skoro jistě rovná jo-jo efekt...