Champagne a její vína

Zářijová etapa naší vinařské Tour de France nás zavádí do nejznámější vinařské oblasti světa – Champagne. Asi není potřeba složitě vysvětlovat, o jakých vínech se tu budeme bavit. Ačkoliv se v Champagne produkují i tichá vína, věhlas získala v jiné kategorii. Ano, tušíte správně, „šampáňo“ je tu doma. Takže vyleštěte flétničky a dejte chladit bublinky, vyrážíme.

Nejdříve si upřesníme, kdeže se to vlastně nacházíme. Oblast Champagne se rozprostírá zhruba 160 kilometrů východně od hlavního města Francie a patří tak k nejsevernějším vinařským regionům této země. Jeden by očekával, že Paříž a její vyprahlí obyvatelé budou pro Champagne zlatým dolem, ale toto sousedství se ukázalo v průběhu staletí být spíše na škodu. Kromě rozvoje obchodu totiž několikrát přivedlo na vinice Champagne také vyprahlé a krvechtivé armády cizích mocností. Do historie Champagne se neblaze promítla Stoletá válka, Třicetiletá válka, 1. nebo 2. světová válka. Kromě vinic je Champagne osázena vojenskými hroby.

3 odrůdy

V současnosti je oblast rozdělena do pěti částí, které se jmenují Aube, Côte des Blancs, Côte de Sézanne, Montagne de Reims a Vallée de la Marne. Jednotlivé departementy se od sebe liší odrůdami, které se v nich dominantně pěstují. Jak určitě víte, šampaňské se může vyrábět ze tří odrůd vinné révy. Konkrétně to jsou červené odrůdy Pinot Noir a Pinot Meunier a bílé Chardonnay. Vinice s Pinotem Noir najdete zejména v rámci departementu Aube a také v rámci Montagne de Remis. Při toulkách po Vallée de la Marne narazíte zejména na odrůdu Pinot Meunier a jak název napovídá, v Côte des Blancs se setkáte s Chardonnay. Administrativními a komerčními centry Champagne jsou města Remeš a Epernay.

Oblast Champagne se může chlubit celkem 33 500 hektary vinic, které spravuje kolem 5000 vinařů a dalších 14 000 pěstitelů, kteří jim své hrozny prodávají. Z těchto čísel je patrné, že v průměru na jednoho pěstitele připadají necelé dva hektary vinic. Prostě každý chce mít alespoň malý profit z úspěchu, kterým šampaňská vína po celém světě jsou.

Champagne nebo radši Britagne?

Přírodní podmínky vzniku skvělých vín v Champagne příliš nenahrávají. Vzhledem ke své poloze se totiž oblast vyznačuje poměrně chladným počasím a nadprůměrným množstvím srážek, což znepříjemňuje potřebné uzrávání hroznů. Je s podivem, jak může místní produkce patřit k nejdražším na světě. Ve světě vína snad nenajdete křiklavější příklad toho, kdy platíte více za název, než za obsah láhve (i v Bordeaux se dají najít zajímavá vína za dostupnou cenu). Teď nemyslím vysoké ceny luxusních ročníkových šampaňských, ale spíše ceny běžných vín, které málokdy výrazněji padají pod 1000 korun. Upřímně šampaňská vína kupuji velmi výjimečně, protože za vynaložené prostředky prostě ne vždy dostanete odpovídající hodnotu.

Ale zpět k přírodě. Půdní podloží místních vinic je tvořena zejména křídou, která dává vínům typický minerální charakter. Jen pro doplnění, podobné klima panuje také v jihovýchodní Anglii, kde se šumivá vína taktéž úspěšně vyrábějí. Samozřejmě bez nálepky Champagne, ale v některých případech s podobnou kvalitou. Vynalézaví Britové proto těmto vínům stále častěji dávají provokativní název Britagne.

Fenomenální úspěch

Ačkoliv historie pěstování révy v Champagne sahá až do středověku, významně se na světovou mapu vín zapsal region až v 17. století. Sem spadají počátky produkce šumivých vín. Do 18. století se zase datuje vznik většiny slavných šampaňských domů, jako jsou Taittinger (1734), Moët et Chandon (1743) nebo Veuve Clicquot (1772). Na scénu také nastupují slavné šampaňské vdovy, o kterých jsem tu již psal.

Pokud byl v 18. století ještě někdo na pochybách, ohledně zářné budoucnosti bublinek ve skle, tak v 19. století již o úspěchu nemohlo být pochyb. Mezi lety 1800 a 1850 vzrostla produkce šampaňských vín z 300 000 lahví na 20 000 000 kusů. Snad ani nebudu zkoušet vypočítat, kolika procentní nárůst to byl. S drobnými výkyvy pak poptávka po šampaňském rostla až do současnosti. Zatím nejúspěšnějším ročníkem, co se spotřeby bublinek týče, byl rok 2007. Překonal i památný ročník 1999, kdy i s ohledem na příchod nového milénia lidé po celém světě odšpuntovali neuvěřitelných 327 milionů lahví šampaňského. Před nástupem krize v roce 2007 bylo vypito dokonce 338 milionů lahví.

Světová recese poptávku po luxusním pití malinko přibrzdila, ale z loňských statistik to vypadá, že se v šampaňských sklenicích opět blýská na lepší časy. Na klíčovém exportním trhu, tedy ve Velké Británii, v roce 2010 meziročně spotřeba vzrostla o 16 % (na 35,5 milionů lahví). S ohledem na letošní událost v podobě opulentní královské svatby a zejména na připravované Olympijské hry v Londýně v roce 2012 to vypadá, že chuť po šampaňském poroste i nadále.

Z celkové roční produkce přes 300 milionů lahví ročně spotřebují sami Francouzi zhruba 60 %. Zbytek jde na export. Největšími dovozci šampaňských jsou přitom Velká Británie, USA, Německo, Belgie a Japonsko. Pozitivní trend v poptávce potvrzují i čísla ze Španělska. Tady v loňském roce prodeje šampaňského vzrostly dokonce o necelých 24 %. Místní varianta šumivých vín Cava „jen“ o 11 %.

Francouzský slon dupe kolem sebe

Šumivá vína se vyrábí v řadě vinařských oblastí světa, ale jen ta z Champagne lze opravdu označovat jako šampaňská vína. Jakékoliv parazitování na jménu jsou mocní producenti připraveni zašlápnout do země. Na vlastní kůži to pocítili švýcarští vinaři z obce, která se shodou okolností jmenuje Champagne. Ačkoliv historie švýcarské Champagne sahá až do roku 885 a zmínky o místních vinařích sahají do 17. století (podobně jako v případě francouzských šampaňských), rozhodla v rámci sporu Evropská unie v roce 2004 o zákazu využívání označení Champagne pro místní vína. Jaký to mělo pro Švýcary důsledek? Téměř okamžitě po zákazu spadla produkce z 110 000 lahví na 32 000. Vinaři helvétského kříže se sice nevzdávají a dále hledají cesty jak rozhodnutí zvrátit. S ohledem na celkovou produkci francouzských šampaňských (přes 300 milionů lahví) lze ovšem konstatovat, že protivník je jiná váhová kategorie. Slon zašlápl brouka…

 Více o vínech na www.podkorkem.net