Už velmi dlouho se u nás diskutuje o možnosti zavést školné na našich vysokých školách. V poslední době zastánci školného zvýšili aktivitu (včele s ministrem školství) a hrozí proto, že školné bude zavedeno i se všemi jeho negativními důsledky.
Chci upozornit na několik lží, které jsou občanům neustále podsouvány. První lež je, že prý lidé studují sami pro svůj vlastní prospěch. Pravda je, že stát potřebuje vzdělané lidi, aby od nich mohl vybírat daně, aby lidé pochopili co od nich stát vlastně požaduje, aby lidé vůbec dokázali komunikovat se státní byrokracií. Někteří vzdělaní lidé dokáží využít vzdělání ve vlastní prospěch (například právníci, politici), jiní to nedokáží (například učitelé). Výsledkem je, že vzdělaní lidé přináší v průměru větší prospěch státu než sobě. Otázka je, kde leží ona hranice prospěšnosti vzdělaných lidí pro stát. Představme si mezní teoretické situace. Pokud 99 % obyvatel nebude umět číst psát a počítat , státní správa se zhroutí. Státní úředníci budou sice vydávat "dokonalé" zákony, předpisy a nařízení, která ale nikdo nebude plnit, protože jim ani neporozumí. Druhý extrém je stát kde 99% obyvatelstva má vysokoškolské vzdělání. Pak nutně nastane situace, že se na práci popelářů a kopáčů najmou lidé s titulem, ale ten titul budou všichni ignorovat. Vzdělání obecně bude degradovat a spolu s ním i stát. Nebo na tu práci budou najati cizinci (leckdy také s titulem), kteří postupně vytlačí naší kulturu, tradice a morálku. Zkrátka přestaneme být během několika generací středoevropským národem. Oba extrémy státu jednoznačně neprospívají, takže ideální stav bude někde mezi. Kde?
Druhá lež je, že chudí ale nadaní studenti dostanou půjčku nebo stipendium a budou moci bez problémů vystudovat. Znám mnoho studentů (i velmi nadaných) v USA. Žádný z nich nedostal stipendium tak, aby pokrylo veškeré školní poplatky, o životních nákladech jako nájemné ani nemluvě. (Výjimkou jsou zahraniční studenti, jimž platí poplatky různé mezinárodní nadace.) Pravda je taková, že chudé rodiny provádějí u svých nadaných dětí selekci, kdo bude rodinou na studiích podporovaný a kdo ne. Vím o rodině se 6 dětmi (každé mi mohlo jít z fleku studovat jakkoli obtížnou školu) ale pouze druhý nejstarší syn byl rodinou vybrán ke studiu. Ostatní si museli najít různé pomocné práce, aby se co nejdříve osamostatnili a aby také trochu přispěli bratrovi na školní poplatky. Tento student kombinací 3 stipendií dosáhl, že má hrazeno 10 000 dolarů školních nákladů ročně, zbývajících 10 000 dolarů platí jeho rodina a sám si musí brigádami po večerech v restauracích vydělat na nájem a jídlo dalších 10 000 dolarů ročně. Samozřejmě, že je tím silně motivovaný, aby studium co nejdříve úspěšně dokončil. Stipendia obecně fungují jen jako spoluúčast. Pokryjí maximálně jen třetinu či čtvrtinu školného. Školné je tak vysoké, že i bohaté rodiny se snaží získat stipendium jako přilepšení. Samozřejmě ti bohatší stipendium dostanou častěji než ti chudí. Je pravidlem, že komplikované systémy jako je například systém dotací z EU dokáží využít jen ti bohatší, protože mají prostředky, které jsou ochotni riskovat. Náklady na podání žádosti o stipendium či dotaci většinu chudých lidí odradí hned na začátku. Stipendium tak zcela ztrácí sociální charakter. Půjčku student bez bankovních záznamů platební morálky buďto vůbec nedostane nebo je šíleně nevýhodná. Mohou si ale půjčit jeho rodiče a běžně se to tak dělá. (Pro představu. Studium trvá 4 až 5 let a každý rok se jen na školné musí zaplatit částka za kterou se dá koupit luxusní auto. To opravdu chcete?)
Třetí lež je, že se zavedením stipendia zlepší přístup studentů ke vzdělání. Pravda je, že se formálně zvýší počet lidí s titulem. Hodnota titulů ale bude degradována. V USA sice mají velmi vysoké procento vysokoškoláků, drtivá většina z nich ale nemá znalosti ani našich středoškoláků. Zaměstnavatelé to vědí, a proto pro ně titul není rozhodující. Důležité pro ně jakou školu student absolvoval. Z několika tisíců vysokých škol v USA je jen pár desítek bráno vážně. Ty jsou samozřejme drahé a přijímací testy jsou na ně velmi náročné (i když si student vše platí). Student si může vybrat levnější snadno dostupnou ale jen formální školu nebo velmi drahou školu na níž ani nemusí být přijat, jejíž absolventy bere veřejnost vážně. Školní poplatky nahrávají pouze obskurním internetovým školám, kde pokud uhradíte poplatek, vám dají potvrzení, že jste absolvent MBA (Master of Business Administration) po tříměsíčním internetovém kursu. Samozřejmě, že v USA neberou zaměstnavatelé takové absolventy vážně na rozdíl od nás, kde absolventi takových kursů obsazují okamžitě nejvyšší manažerské funkce. (Půjdete raději k doktorovi, který absolvoval standardních 6 let medicíny nebo k někomu s titulem MUDr, který titul dostal po jednom roce dálkového internetového studia a po uhrazení školného půl miliónu korun?)
Další lež je, že vzdělaný člověk snadno získá dobře placenou práci. Pravda je, že někteří ano (politici, právníci) a většina ne (učitelé). Představte si teoretickou situaci popsanou výše. 99% občanů má titul ale existuje jen 5% dobře placených míst (většinou ve státní správě nebo v podnicích dotovaných nebo kontrolovaných státem, skutečný soukromý podnikatel nepřeplácí zbytečně ani svoje manažery, to dělá jen stát protože z kapes daňových poplatníků krev neteče). Jakou dobře placenou práci dostane těch přebytečných 94% vysokoškoláků? Vzdělání je jen jeden z mnoha faktorů, které ovlivňují jakou práci budeme dělat a jak za ní dostaneme zaplaceno. Mnohem důležitější než naše vědomosti je naše sociální chování a umění komunikace. Dále pak známosti a protekce a i štěstí je důležité. Skutečné vzdělání zajímá jen málokoho a extrémní požadavky na vzdělání mají za úkol jen odradit co nejvíce potenciálních konkurenčních zájemců o místo, protože to místo je již rezervované pro kamaráda kamaráda. Povahové vlastnosti jsou nám dané od přírody v genech a vzděláním se dají jen velmi těžko změnit. Přesto se přimlouvám za to, aby se do našeho vzdělávacího systému dostaly i předměty jako diskuse, komunikace , sebeprosazení se a vyjednávání. Studenti jsou pak hodnoceni ne podle toho zda říkají bláboly nebo moudra, ale podle toho jestli se dokáží prosadit nebo ne.
Závěrem. Problém vysokých škol s financováním se musí řešit nikoli na úkor studentů (zavedením školného) nebo na úkor učitelů (nízké platy) ale na úkor kvantity. Musí se zavést skutečně drsná selekce studentů během prvního ročníku. Přijmout ke studiu se můžou všichni třebas i bez přijímacích zkoušek. Pak ale musí 90% studentů propadnout již v prvním ročníku. Je možná i varianta s tím, že 90% studentů neudělá přijímací zkoušky. Podíl lidí s titulem tím sice poklesne, zato ale stoupne jejich průměrné vzdělání i společenská prestiž. Problém našeho školství je, že se investují peníze a vzdělání i do lidí, kteří je v životně ani nebudou schopni uplatnit či využít. Vzdělání k objevení něčeho nového , co posune lidstvo kupředu, dokáže bohužel využít jen méně než jedno procento lidí (bohužel nevíme kteří konkrétní lidé to jsou). Dopřejme tedy řekněme pěti procentům lidí ze všech sociálních vrstev velmi kvalitní bezplatné vzdělání a nemrhejme prostředky na průměrné vzdělání pro 20% lidí, kteří stejně většinou vzdělání ani nedokážou využít. Pro zavilé zastánce školného navrhuji kompromis. Ať existuje bezplatné špičkové vzdělání pro 5% obyvatel na státních školách placených státem a současné mohou existovat i průměrné a podprůměrné obskurní školy bez státních dotací placených ze školného a dotací soukromníků. Ty zajistí vzdělání pro zbývajících formálně vysokoškolsky vzdělaných 50% obyvatelstva, které ale jak víme stejně nebudou zaměstnavatelé brát vážně.
