Nejbohatší Čech miliardář Petr Kellner je v první stovce nebohatších lidí planety. Viz http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=662889 V diskusi pod článkem si můžete přečíst oslavné chvalozpěvy ale i velmi odsuzující poznámky.
Já jsem na pačátku 90 let patřil mezi cca 20 jeho nejbližších spolupracovníků a pamatuji si ho z doby, kdy ovládal pouhé desítky miliónů Kč. Jak se stal Petr miliardářem?
V první řadě Petr Kelner je inteligentní člověk. Je jedný člověk, kterého osobně znám, u kterého jsem si uvědomil, že je chytřejší než já. Inteligencí v tomto případě mám na mysli schopnost analyzovat situaci a adekvátně na ní reagovat. Nemyslím tím řešení matematických rovnic či odříkávání básní zpaměti. Jako příklad uvedu shromažďování voucherů, což byla ruská obdoba našich privatizačních kupónů. Petr Kellner správně usoudil, že nejdůležitější je shromáždit co nejvíce voucherů v co nejkratší době. Proto omezil byrokrtické kontrolní mechanismy prověřování původu a platnosti voucherů, protože usoudil, že jen málo lidí bude v nové a nezvyklé situaci podvádět. Sice pár podvodníkům "naletěl" v řádu nekolika tisíc rublů, ale ušetřil na mzdách a poplatcích za kontroly milióny rublů a navíc získal přístup k rychlému ovládnutí vocherů za miliardy rublů.
Za druhé Petr Kelner, stejně tak jako Kožený, umí a uměl obchodovat s cizím majetkem. Dokáže přitom privatizovat zisky pro sebe a přerozdělit ztráty na ostatní. Stal se správcem privatizačních fondů a peněz Sklo Union Teplice a postupně si spravovaný majetek přisvojil. Mnozí to přinejmenším považují za nemorální, ale faktem je zákony a pravidla to prostě umožňovaly. Ponechme stranou otázku, zda ta pravidla Klaus a ostatní politici takto nastavili schválně či jen z nevědomosti. Petr Kelner, Viktor Kožený a jiní jen využili příležitosti. Každý člověk zvedne na ulici 5000Kč bankovku, pokud ji uvidí. Petr ji uviděl my ostatní ne.
Za třetí. Petr se nebál jít do rizika a často hrál vabank, buď všechno nebo nic. To riziko měl ale jistě promyšlené a nehnal se do předem ztracených obchodů. Právě počátkem 90 let se Jelcin v Rusku dostával k moci. Na ulicích se střílelo, jednotky OMON bojovaly s vojenskou ochrankou parlamentu a nebylo jasné kdo to vyhraje. Byznysmani houfně opouštěli Rusko protože se fyzicky bojovalo o to, kdo co ovládne. Skoro každý den byl tehdy na ulici v Moskvě zastřelen nejaký bankéř i s ochranku složenou z Afghánských veteránů se samopaly. Petr se naopak v té bouřlivé době nebál, zůstal v Rusku a po převratu rychle obsadil uvolněná místa. Kdyby ho tehdy někdo v boji o moc zastřelil, nebyl by dnes miliardářem. Pravda je, že tehdy byl Petr jen relativně malá ryba a možná proto unikl pozornosti těch velkých.
Za čtvrté. Petr věděl hned od začátku, že se musí s politky podělit a že jim musí usypat pár drobků. Opět skvělá úvaha, obětovat pár miliónů a získat přístup přes spřátelené politiky ke státním miliardám. Získal tak například státní Českou Pojišťovnu prostřednictvím pana Kočárníka. Jiní by řešili dilema zda je správné používat takovéto metody ale Petr v tom měl jasno.
Za páté. Petr jedná zatímco ostatní se utápějí v teoretických úvahách. Také se tomu dá říct, že je rozhodný a jde si za svým cílem. Petr pořádal a asi i dnes pořádá s časté porady se svými manažery a pozorně poslouchá názory a nápady ostatních. Umí si z mnoha protichůdných nápadů vybrat jen ten jeden za kterým potom jde.
Za šesté. Kellner měl prostě větší štěstí než Kožený. Dělali v podstatě oba totéž a přitom Kožený je dnes pirát z Prahy, kdežto Petr je některými lidmi oslavován jako vzor úspěšného podnikatele.
Já a vy ostatní jsme tohle všechno neměli a neuměli. Proto nejsme miliardáři.
Vilém Mikula
