Čas od času si přečtu na webu informace o právech dítěte (dítě má právo narodit se jako chtěné, ale nemá právo narodit se proti vůli matky), nebo o právech ženy rozhodovat nezávisle o svém těhotenství. Státy v euroamerickém civilizačním okruhu mají legislativu obdobnou, liší se jen v detailech. V pricipu nechávají konečné rozhodnutí o těhotenství jen na potenciální matce. Je to ale spravedlivé? Zatím jsem nikde neviděl zda je spravedlivé a správné přiznat také nějaká práva biologickému otci.
Zdá se, že naše euroamerická civilizace upravuje zákony jen práva potenciální matky a dítěte. Nijak ale neřeší "práva" potenciálního biologického otce. Celkem standardní situace je, že těhotná žena může své dítě donosit a porodit, nebo může legáně požádat o interrupci (= usmrcení embrya lékařem) zcela nezávisle na biologickém otci. Tomu je znemožněno osud budoucího dítěte jakkoli ovlivnit a to ani negativně (nemůže ženu nutit k interrupci a to je dobře), ale ani pozitivně (nemůže uplatňovat právo na dítě a zachování jeho života před jeho narozenim).
Drtivá většina interrupcí probíha pravděpodobně se souhlasem (aby nemusel hradit alimenty) nebo za nezájmu biologického otce. Někdy bohužel muž ženu k interrupci přemlouvá či na ní koná nátlak, aby si "to nechala vzít". Umím si ale představit i situaci, že si biologický otec dítě přeje a žena nikoli. V takovém případě otec nemá, zdá se mi, možnost, aby legálně zabránil zabití jeho ditěte.
Přimlouvám se za možost, aby zákonodárci přiznali mužům právo na jejich nenarozené dítě. Modelový postup by byl: Muž má "podezření" že jeho sexuální partnerka je těhotná a přitom si "to chce nechat vzít". Měla by existovat legální možnost, aby žena "musela" podstoupit těhotenský test a test na určení otcovství v zájmu zachování života dítěte, pokud si to bude muž přát, a aby ditě pro něj donosila. Samozřejmě jen tehdy pokud muž věrohodně doloží, že jeho podezření, že je otcem, je vysoce pravděpodobné. Žena by měla mit přitom právo na výkupné života dítěte. Prostě muž by měl ženě uhradit soudem stanovenou částku za to, že žena nechá dítě, které nechce, žít. V krajním případě by dítě mohla donosit i jiná k tomu účelu pronajatá žena, nebo dokonce i sám muž by mohl dítě "donosit". Technologie a znalosti tu jsou, jen zákony a morálka jsou pozadu. Vše by záviselo jen na finančních možnostech otce.
Jsem si jist, že mě někteří lidé budou mít za blázna. Tak jako byl bláznivý nápad o zrušení otroctví či o volebním právu žen. Ale právo a spravedlnost by měla být pro všechny stejné, bez ohledu na pohlaví, nemyslíte milé feministky?
Samozřejmě, že interrupce z lékařských důvodů je v pořádku. Jak ale řešit ditě počaté znásilněním? Matka ho nechce, ale násilník biologický otec ano. Babo raď!
