V Česku žije 100 tisíc psychopatů, tvrdí uznávaný neuropatolog

Respektovaný neuropatolog a spisovatel František Koukolík se dlouhodobě zabývá lidským mozkem, chováním a hlavně různými poruchami osobnosti.

V jedné své přednášce kdysi uvedl, že v Česku může být kolem 100 tisíc psychopatů. Ne, že by je někdo přesně spočítal, ale vychází z odborného odhadu, že psychopatie se vyskytuje asi u jednoho procenta populace. Vlastně to dává smysl. Máme něco přes deset milionů obyvatel, takže ta stovka tisíc je reálně možná. Pokud mluvíme o psychopatech, tak nejde jen o filmové padouchy, ale o lidi z běžného života nás všech, kteří prostě postrádají empatii, působí manipulativně nebo bezohledně.

Podle profesora Heyera, jak tvrdí František Koukolík, neúspěšní psychopati sedí v kriminále, a úspěšní psychopati sedí v čele správních rad. Ti úspěšnější se v každodenním světě pohybují docela nenápadně. Ovšem pozor, Koukolík zdůrazňuje, že psychopatie není jen jednorozměrná nálepka, ale celé spektrum rysů, které se u těchto lidí projevují různě silně. Musím říct, že mě to jeho vysvětlení opravdu zaujalo. Nejen tím číslem, ale hlavně tím, že když člověk začne kolem sebe pozorovat určité vzorce chování, něco na tom prostě asi bude. Najednou to člověku dává úplně jiný rámec, jak některé lidi nebo situace chápat. A právě proto je důležité rozumět tomu, že psychopatie není jen okrajový jev, ale reálný fenomén, který ovlivňuje fungování celé společnosti. Podle Koukolíka se psychopati umí tvářit jako kompetentní, charismatičtí a rozhodní lídři, což jim často otevírá dveře k moci. Ve skutečnosti však sledují jen vlastní prospěch, a čím větší zodpovědnost mají, tím větší škody mohou napáchat. Nejde přitom jen o finanční či právní problémy, ale dopady rozhodování se mohou promítnout do atmosféry na pracovišti, psychického zdraví zaměstnanců i dlouhodobé kultury firmy. Pokud je takový psychopat v zaměstnání inteligentní, pak jeho působeni má jistotu dlouhého trvání. Naopak primitivní psychopat dřív či později zkolabuje a jeho působení na pracovišti trvá naštěstí kratší dobu. Koukolík dodává, že úspěšní psychopati nastupují na práva nebo ekonomii. Nejedná se o vtip, ale velmi závažný problém z toho plynoucí. No jen pomyslete, jakou kvalitativní průpravou takový jednici mohou projít. Tím samozřejmě roste jejich společenská nebezpečnost. Koukolík také rád cituje profesora Heyera, který údajně prohlásil, že kdyby nemohl studovat psychopaty ve vězeních, studoval by je na burze. Cosi to vypovídá o tom, jak rozmanité je pole působnosti psychopatů.

Psychopatické chování má tendenci růst tam, kde se klade důraz hlavně na výkon, ambice a bezohlednou soutěživost. Zatímco etika, spolupráce a lidskost ustupují do pozadí. Takové prostředí totiž vytváří ideální prostor pro lidi, kteří nemají zábrany a nebojí se překračovat hranice, protože z toho mají výhodu. Pro běžné zaměstnance je pak těžké pochopit, proč někdo evidentně toxický, kariérně roste, zatímco slušní a kompetentní lidé tápou v jeho stínu. Měli jste někdy výbušného nadřízeného, který doprovázel řešení pracovních potíží hysterií? Pak to byl psychopat splňující jeden z několika faktorů doprovázející psychopatii. Nutno ještě dodat, že psychopati se neurobiologicky odlišují, jak Koukolík dokládá výsledky pozitronové emisní tomografie pacientů. Opět je třeba klást důraz na méně inteligentní jedince, kteří většinou kompenzují svou kognitivní nedostatečnost extrémní pracovitostí nebo jen neobvyklou ochotou.

Neuropatolog prozradil jaké jsou varovné znaky takového podnikového psychopata. Tak porovnávejte čeho jste možná byli přímo osobně svědci. Psychopati rádi využívají druhých lidí a snižují jejich hodnotu, neprojevují žádný zájem o potřeby podřízených, mají snahu si přivlastňovat veškeré zásluhy, vystupňují kritiku druhých lidí, jsou podráždění pokud musejí soutěžit o úspěch, vyhledávají přízeň nadřízených a neposkytují žádnou podporu podřízených. Poslední aspekt , lze považovat za velmi častý a jednoznačný charakteristický rys. Takže pozor na ono ustálené slovní spojení „na rtech med, v srdci jed“. Samozřejmě je třeba umět rozlišovat, zda Vám to sděluje psychopat nebo upřímný slušný člověk.