Rasismus v přímém přenosu? Marek Benda a jeho slova o „nečeskosti“ vlády

Marek Benda v duelu České televize nedávno pronesl výrok, který vyvolal vlnu reakcí: „Já teda musím říct, že představa naší země, kde v čele sněmovny stojí poloviční Japonec a v čele vlády Slovák, mi připadá fakt trochu nečeská“.

Poslankyně a bývala ministryně spravedlnosti Taťána Malá, která byla součástí televizního duelu slova nejdéle sloužícího českého poslance Marka Bendy nechtěla komentovat a bylo vidět, že je z poslancova nečekaného výroku konsternována. Naopak moderátorka pořadu na jeho slova reagovala pohotově a označila je za rasistická. Benda se ohradil tím, že mu zmíněná představa přijde jen zvláštní.

Jeho výrok nebyl pravděpodobně myšlen jako útok na původ konkrétních osob, ale jako reflexe symbolické podoby českého státu. Jeho obhajoba však jen posílila podezření, že šlo o záměrné narážky na etnický původ, což bylo evidentní. Benda se tak dotkl hlubších a dlouhodobých předsudků zakořeněných v české společnosti. Výrok totiž nezazněl ve vzduchoprázdnu, ale v televizi s celostátním pokrytím. Proto mohou mít jeho slova neblahý vliv na vývoj národnostní politiky, protože rezonují s jedním z nejnepříjemnějších fenoménů české mentality, které známe pod pojmem „čecháčkovství“. Tímto pojmem se často označuje směsice malosti, uzavřenosti vůči jinakosti, podezíravosti vůči cizím vlivům a lpění na národních stereotypech, které nemají reálný základ, ale fungují jako psychologické berličky. Bendova „nečeskost“ patrně spočívá z pocitu ohrožení národní identity, který je tak typický právě pro čecháčkovský způsob uvažování. Budeme-li vycházet z Bendova výroku, tak podle něj zřejmě není důležité, jak kompetentní nebo schopní jsou představitelé státu, ale zda vypadají dostatečně česky, mluví dostatečně bez přízvuku, nebo mají správný původ. A právě v tom je jádro problému.

Bendův výrok lze bez obalu považovat za nacionalistický a xenofobní. Jiní se ho mohou zastávat s tím, že údajně jen nahlas pojmenoval to, co si mnozí myslí, ale bojí se to říct. Tato obrana nicméně jen potvrzuje zakořeněný strach z národnostní rozmanitosti, který se často maskuje jako „patriotismus“, ale ve skutečnosti jde o strach z vlastní malosti, neschopnosti a uzavřenosti před světem. Navíc skutečný patriotismus nespočívá v podezřívavosti vůči polovičním Japoncům či Slovákům a dalším národnostem, ale v důvěře, že kdo slouží této zemi s respektem, kompetencí a loajalitou. Celá kauza tak otevírá zásadní otázku, jestli chceme být moderním evropským státem 21. století, nebo se uzavírat do maloměstských stereotypů o „pravé češství“? A politici jako Marek Benda by si měli uvědomit, jaké démony svou rétorikou vyvolávají.