Předsudky o Romech neobstojí. Důkazem je nominant na Nobelovu cenu

MUDr. Ján Cibuľa byl významný slovenský lékař, muzikant a básník romského původu, který bořil mýtý o hloupých a líných Romech.

Narodil v Klenovci na Slovensku 7. ledna 1932, v regionu s hlubokými romskými tradicemi. Mimochodem jeho otec byl vynikající houslista. Od dětství v sobě spojoval mimořádnou pílí, intelekt a silné sociální cítění, které ho vedlo k přesvědčení, že vzdělání je jednou z nejsilnějších cest k emancipaci a rovnoprávnosti. V Rimavské Sobotě absolvoval gymnázium a posléze v roce 1957 Lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Stal se vůbec prvním Romem v tehdejším Československu, který získal titul lékaře, čímž prolomil jednu z mnoha bariér, jimž Romové čelili. V 60. letech se aktivně zapojil do romského občanského života a v roce 1968 se podílel na založení Svazu Cikánu Romů na Slovensku, první oficiální romské organizace v zemi. Po emigraci do Švýcarska pokračoval v lékařské praxi a zároveň stále intenzivněji působil na mezinárodní politické scéně, kde se stal jedním z hlavních iniciátorů prvního světového romského kongresu v Orpingtonu u Londýna v roce 1971, na němž se Romové poprvé jasně přihlásili ke svému národnímu názvu. Právě zde také přijali romskou vlajku, hymnu a začali systematicky vystupovat jako svébytný národ. V tomto uskupení se v tehdejším Československu podíleli například spisovatel Andrej Giňa, Ing. Karel Holomek, historik Bartoloměj Daniel a další. V roce 1978 byl v Ženevě Cibuľa zvolen prezidentem Mezinárodní romské unie (IRU) a pod jeho vedením dosáhla organizace v roce 1979 zásadního úspěchu, když získala poradní status při OSN, čímž byli Romové mezinárodně uznáni jako národ s vlastní identitou, jazykem a kulturou. Významnou součástí jeho celoživotního úsilí byl také boj za uznání romského holokaustu, známého jako Porajmos. Neúnavně upozorňoval na tragédii statisíců romských obětí nacismu a požadoval spravedlnost i historickou paměť pro dosud opomíjené oběti. V roce 1985 obdržel celostátní Kulturní cenu kantonu Bern. V letech 1973 až 2001 působil jako lékař ve spolkovém hlavním městě. Ján Cibuľa zemřel v Bernu 8. srpna 2013 ve věku 81 let. Zpravodajský portál Stiftung Zukunft für Schweizer Fahrende informoval veřejnost o jeho smrti 3. září 2013 a psal o něm, jako o mezinárodně uznávaným průkopníkem boje za práva Romů. Švýcarský deník Der Bund 6. dubna 2016 napsal, že Cibuľa patřil k prvním členům Švýcarského sdružení Radgenossenschaft, založeného v roce 1975 v Bierhübeli, které se tehdy chápalo jako součást mezinárodního romského hnutí. Za svou práci a morální autoritu získal řadu ocenění a v roce 2001 byl rovněž nominován na Nobelovu cenu míru. V roce 2020 mu byl na Slovensku posmrtně udělen Řád Ľudovíta Štúra I. třídy, jedno z nejvyšších slovenských státních vyznamenání, které mu in memoriam udělila prezidentka Zuzana Čaputová. Jeho život a odkaz jasně dokazují, že i z komunity dlouhodobě vystavené předsudkům a diskriminaci mohou vzejít osobnosti světového významu.