Ondřej Giňa - vůdce hnutí za občanská práva

Osobnost, kterou si dnes představíme se řadí mezi nejrespektovanější romské aktivisty v České republice, ačkoliv jeho věhlas sahal až za hranice Evropy.

Ondřej Giňa 2024 (foto: Václav Miko)

V tomto článku si přiblížíme Ondřeje Giňu, excelentní personu z Rokycan. Mediální zájem o tuto neobyčejnou osobu byl v určitém období mimořádný. Tomuto politickému matadoru se ve Spojených státech v roce 2000 při jeho návštěvě věnoval dokonce i newyorský deník The New York Times. Ondřej Giňa se po sametové revoluci stal poslancem České národní rady, později šéfem romských regionálních představitelů v ČR a byl členem mnoha významných institucí. Ve známost také vzešel tím, že doma i v zahraničí důrazně kritizoval českou společnost a její vládu z porušování lidských práv Romů. Ve společnosti vyvolával svým kultivovaným projevem a silou argumentací nevídaný rozruch, zejména na zahraničních konferencích a diplomatických jednáních.

Pojďme si tohoto pozoruhodného člověka představit trochu blíže. Ondřej Giňa se narodil 9. srpna 1951 v Rokycanech. Zde absolvoval základní školu a následně se vyučil zedníkem. V roce 1971 nastoupil základní vojenskou službu v Plzni a po vojně pracoval v železárnách Hrádek u Rokycan jako valcíř kovu. Do zhruba svých pětadvaceti let se zajímal výhradně o hudbu a sport, i když politika pro něj nebyla tehdy okrajová záležitost, nicméně později se u něj začala extenzivně rozvíjet. V samém počátku jeho politické činnosti, jak se v jednom rozhovoru vyjádřil, neprosazoval žádné zvýhodňovaní Romů, nýbrž uznání národní svébytnosti a přijetí její členy za plnohodnotné partnery, jak ve veřejném tak i politickém životě.

První angažovanost Romů v ČSSR, která později vyústila v založení politické strany začala v době 60.let, kdy KSČ povolila vznik Svazu Cikánů-Romů. Ústřední postavou v západočeském kraji byl Giňův strýc Andrej Giňa, nedávno zesnulý spisovatel, kterého považoval za svého mentora a člověka, který ho svým vzděláním a zkušenostmi velmi inspiroval. Další významnou osobou v životě Ondřeje Giňi byl revizní lékař Dr. Kamil Jáger. Podle Giňi byl tento člověk velmi dobrý lékař, humanista, absolutní altruista a přírodovědec disponující širokými vědními znalostmi. Giňa potvrzuje, že tento člověk na něj měl hluboký vliv a v mnoha věcech formoval jeho pohled na život jako takový. Mimochodem, Dr. Jáger byl přímým svědkem masakrů sudetských Němců po skončení druhé světové války. Tehdy němečtí civilisté byli v obci Mirošov nedaleko Rokycan internování na místním statku, kde je čeští civilisté, policisté i vojáci zmasakrovali. Ondřej Giňa a Andrej Giňa byli dvě ústřední postavy v Rokycanech. Dílčími kroky se na místní úrovni snažili o zlepšení životních podmínek Romů v sociální oblasti, rozvoji kultury, tradic, romského jazyka a identity. Bídné sociální podmínky Romů KSČ nereflektovala. Podle jejich zásad v komunistickém režimu neexistovala bída, chudoba ani hlad. Z toho pohledu přistupovala i k řešení tzv. cikánské otázky. Neúnavný boj s tehdejšími představiteli KSČ na místní úrovni donutil úředníky k tomu, že si Romové zásluhou Andreje Giňi mohly založit místní kulturní spolky ke svému sdružování, ovšem pod bedlivým dohledem kulturních a osvětových pracovníků KSČ.

V roce 1984 Ondřej Giňa zakládá legendární hudební skupinu Rytmus 84, kterou použije v totalitním režimu nejen coby soubor poskytující lidem zábavu, ale především jako politický nástroj k posilování romské soudružnosti. V osmdesátých letech tak započal Giňa oslovovat osvícené osobnosti k politické činnosti a ve svém bytě pořádal víkendové setkání s řadou významných osobností z řad Romů a českých disidentů. Jeho odhodlání bylo obrovské, v osmdesátých letech Komunistická strana chystala změnu Ústavy a Ondřej Giňa tehdy písemně oslovil tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka, kterého žádal pro Romy status národnostní menšiny, nikoliv entity, jak se dříve uvádělo, protože novelizace zákona o menšinách z roku 1972 romskou menšinu neuznával. Giňa žádal, aby Romové byli uznáni jako příslušníci národnostní menšiny a byla jim tak zaručena plná Ústavní práva vycházející z toho statutu. Aktivity Ondřeje Giňi se v té době přirozeně dostaly do hledáčku státní bezpečnosti. Přibližně v té době poukazoval také na problematiku sterilizace romských žen, což otevřelo další citlivé téma a mimořádný zájem médií. Aby upozornil na tuto problematiku, zahájil Giňa v roce 1988 hladovku, kterou po osmi dnech ukončil na popud komunistických úřadů a doporučení lékařů. V témže byla v Rokycanech zorganizována první konference a kulturní akce pod názvem Když se sejdou přátelé. Skutečná povaha této akce byla utajována před místními úřady, přesto ji v utajení sledovalo několik desítek členů STB. Podle pamětníků se zde položily základy pro pozdější vznik historicky první politické strany ROI - Romská občanská iniciativa.

Po roce 1989 v železárnách Hrádek u Rokycan, kde Giňa pracoval zakládá se svým přítelem a spolupracovníkem Jiřím Skřečkem zarytým antikomunistou Občanské fórum (OF) politické hnutí, které vzniklo iniciativou Václava Havla záhy po sametové revoluci. V následujících letech Giňa velmi důrazně protestoval v případech rasistických vražd. V tomto období obvinil Českou republiku z uplatňování apartheidu, což zvedlo vlnu společenské paniky a zájmu zahraničního tisku. Tehdy se dokonce policie a ministerstvo zahraničí zabývalo tím, zda Ondřej Giňa nepoškodil zájmy České republiky. Se svým hnutím za občanská práva inicioval řadu demonstrací, ale také vzdělávacích aktivit romských zástupců po celé republice. Při plánované výstavbě betonové zdi v ústecké Matiční ulici, která měla oddělovat Romy od českých starousedlíků se Ondřej Giňa zasadil o její zmaření. Byl připraven dnem i nocí svým tělem této stavbě zabránit. V místě s několika dalšími zástupci romských organizací tehdy přenocoval venku v těsné blízkosti plotu, kde měla vyrůst stavba, jež neměla ve státě precedens. Právě tato zmařená stavba se stala symbolem rasismu v České republice a zpráva o ní obletěla celý svět.

Ondřej Giňa ve své činnosti postupoval vždy podle filozofie nenásilné občanské neposlušnosti, jenž před ním úspěšně používal Mahátma Gándhí či Martin Luter King. Giňovo iniciativy se staly na dlouhé léta zvednutým prstem pro případné rasistické a segregační plány v zemi. V devadesátých letech se jednalo v České republice bezesporu o nejvýraznější personu v oblasti lidských práv Romů. Stál v čele uskupení mnoha romských organizací a výrazně se podílel na jejich rozvoji. Po sametové revoluci se stal poslancem České národní rady (ČNR), posléze členem Rady vlády pro národnosti a koordinátorem Pracovní skupiny pro záležitosti Romů. Byl také redaktorem týdeníku Romano kurko. Mimo jiné byl častým hostem amerického velvyslanectví, kde měl možnost oslovit širokou veřejnost Spojených státu. Vyústěním tohoto zájmu bylo pozvání Ondřeje Giňi řadou vůdců afroamerického hnutí za občanská práva. Často upozorňoval na diskriminací Romů ve veřejných zařízeních a mnoho případů dotáhl k soudnímu projednávání, avšak pro společenskou nepřízeň a hluboce zakořeněný anticikanismus spor s řadou majitelů restaurací a barů nevyhrál. Nicméně jeden přeci, a to v jeho rodném městě Rokycany. Případ „Železná“, tak se totiž jmenovala restaurace, kde majitel vydal svým zaměstnancům pokyn k zákazu obsluhy Romům byl pro Ondřeje Giňu velikým vítezstvím. Majitel této restaurace byl odsouzen. Jednalo se o unikum, který neměl v Evropě precedens.

Mnohé rozhodnutí vyplývající z politiky národnostních menšin, jak na místní, tak i republikové úrovni se obávalo Ondřeje Giňi, aby někde nepřekročili únosnost, jež by se dotýkala diskriminace Romů. Není tak divu, že se stal jedním z obávaných romských aktivistů a zároveň terčem zvýšené opatrnosti státní správy, pravděpodobně i tajných služeb. Na jeho vyřazení z aktivní politiky bylo zřejmě vynakládáno značné úsilí. Jeden z největších ochránců práv Romů musel pravidelně čelit mnohým nástrahám, které ho velmi vyčerpávaly. Unavený a přepracovaný se nakonec po mnoha letech aktivního působení stáhl z veřejného života, což se stalo pro romskou část populace v této zemi výrazným oslabením, protože byl velice silným lídrem Romů.

Vzhledem k tomu, že jsem byl jeho dlouholetý kolega, což mě nesmírně povznáší, tak bych přeci jen mohl ve stručnosti něco více uvést o jeho osobním životě. S pokorou a pyšností také uvádím, že Ondřej Giňa je můj strýc a trpělivý učitel, který do značné míry zformoval můj profesní vývoj. Pominu-li jeho politický um, rád bych řekl něco málo o jeho uměleckém rozvoji. Jako dítě jsem obdivoval jeho obrazy, které maloval ve svém volnu. Jeho malby mě fascinovali natolik, že ještě dnes obdivuji jeho nezměrné nadání. Rozhodně se mohl stát malířem tak, jako budoucím politikem. Tehdy jsem poprvé pochopil u jeho osobnosti co je talent. Byl také vynikajícím muzikantem a skladatelem, složil řadu skladeb a některé se ujaly natolik, že byly přehrávány známými hudebními interprety. Pokračovatelem rodinného talentu je jeho syn Ondřej Giňa ml., který jako první Rom v dějinách České televize moderoval hlavní zpravodajský pořad Události a jehož talent byl představován studentům jako jeden ze vzorů správné mediální prezentace. Ale to už bude předmětem dalšího plánovaného článku tohoto blogu.