Odhalená DNA: Společné období člověka a denisovanů

O neandrtálcích slyšel asi každý, ovšem existence denisovanů, vyhynulého příslušníka rodu Homo sapiens je v širším povědomí lidí docela neznámá.

Denisované, známí také jako denisovští lidé, představují vyhynulý druh nebo poddruh člověka, který žil souběžně s neandrtálci i ranými moderními lidmi. Jejich existence byla dlouho neznámá, dokud nebyla v roce 2010 publikována genetická analýza drobné fosilie článku prstu nalezeného v Denisově jeskyni v Altajských horách na Sibiři. Právě z této jeskyně pochází i jejich pojmenování, kde před mnoha lety údajně žil mnich, který se jmenoval Denis. Zpočátku nebylo jasné, s kým máme tu čest, protože kostní fragmenty nebyly morfologicky výrazné, ale genetická analýza ukázala, že se jedná o samostatnou skupinu lidí, kteří nejsou totožní s neandrtálci, ani s moderními Homo sapiens, ačkoli s oběma sdílejí společného předka. Denisované se pravděpodobně oddělili od neandrtálců asi před 400 tisíci lety a následně se vyvíjeli samostatně, přičemž docházelo i ke křížení mezi jednotlivými druhy, tedy jak s neandrtálci, tak i s ranými moderními lidmi. Denisované byli poprvé identifikováni v roce 2010, kdy byla analyzována DNA z drobného článku prstu nalezeného v Denisově jeskyni na Sibiři, kterou nalezl tým ruských archeologů pod vedením Anatolije Derevjanka. Genetická informace, kterou tento fragment poskytl, se neshodovala s moderními lidmi ani neandrtálci. Další důkladná analýza potvrdila, že se dokonce nejedná ani o pozůstatek s dosud známým typem Hominidů a ukazovala na zcela nový druh, který se od obou oddělil už před několika set tisíci lety. Postupně byly objeveny další kosti a zuby, včetně části lebky, ale dodnes nemáme žádnou kompletní kostru. Nicméně z analýzy DNA těchto kosterních pozůstatků se zjistilo, že se jednalo a mladou černovlasou ženu tmavé pleti. Podrobná sekvence prozradila, objevená dívka měla matku neandertálského původu a otce denisovana. Přesto víme, že tito lidé žili v Asii, pronikli až do jihovýchodní Asie a křížili se nejen s neandertálci, ale i s Homo sapiens. Analýzy kosterních pozůstatků potvrdily, že denisované toto místo obývali přibližně před 100 tisíci lety. Z genetických studií vyplývá, že určité skupiny dnešních lidí, zejména obyvatelé v některých částí jihovýchodní Asie nesou ve své DNA značný podíl denisovanského dědictví. Nejvíce se vyskytuje u Tibeťanů, u nich byla denisovanská varianta genu EPAS1 jednoznačně potvrzená. Mimochodem tato varianta genu způsobuje odolnost snášet vysokohorské podmínky s nízkým obsahem kyslíku. V praxi jsou živým důkazem odolní Šerpové obývající pohoří Himálaj v Nepálu. O denisovanech víme relativně málo a navíc se nenašla žádná kompletní kostra, proto některé rekonstrukce jejich podoby byly vytvořeny čistě na základě analýzy DNA. Další výzkumy potvrdili, že denisované nežili například v Africe, tam se totiž nachází pouze současný druh člověka. Paradoxem je fakt, že zatímco se kostra denisovana ještě nenašla, předpokládá se, že v některém z několika tisíc muzeí na světě stojí exemplář tohoto druhu, aniž by to tušili. Tato myšlenka je v odborných kruzích naprosto reálným předpokladem.