Kritika České televize a chvála německé veřejnoprávní ARD

Zatímco německá ARD dlouhodobě potvrzuje svou transparentnost a profesionalitu, Česká televize se v posledních letech proměnila v centralizovanou instituci, která spíše odráží úzký názorový proud než široké spektrum názorů.

Jako autor předně uvádím, že obsah článku je mým názorem, otevřeným pohledem a registrací médií napříč celé Evropy. Tak tedy k České televizi. Ať už se podíváme na její strukturu, obsah nebo způsob jakým nakládá s veřejnou službou, vyvstává jeden nevyhnutelný závěr. Češi opět selhali tam, kde jiní uspěli. Přitom Československá televize představovala v prvopočátcích zajímavý evropský fenomén. Byla jednou z prvních v Evropě, která začala pravidelně vysílat televizní programy. V porovnání se západními zeměmi to bylo poměrně brzy, což znamenalo, že Československo patřilo ve východním bloku k průkopníkům televizní technologie. Dnes je Česká televize dle mého soudu vágní institucí plná rozporů, jenž společnost do jisté míry rozděluje. Je to velká škoda, protože ČT disponuje s řadou kvalitních odborníků a schopných reportérů. To co jí ničí, je patrně v odkazu těch, kteří se jí snažili za každou cenu ovládat.

U našich sousedu je to zcela jinak. Německá ARD, coby federace regionálních vysílatelů, dává hlas celé společnosti. Vysílání ARD je kulturně bohaté, informativně pestré a skutečně nezávislé. České vysílání se naopak smrsklo do víceméně pražské bubliny, která občas vyšle regionální snímek. Stejně tak musím České televizi vytknout, že produkuje pořady, které postrádají autenticitu a vůbec nemá odvahu přinášet jiné než oficiální perspektivy. V ČR žije podle odhadů patnáct národnostních menšin a každá z nich obohacuje společnost vlastní kulturou, jazykem i historickou zkušeností. Přesto je jejich přítomnost ve vysílání mizivá, často jen formální a jednorázových formátů. Naopak ARD, prostřednictvím specializovaných konceptů jako Sorbischer Rundfunk a Cosmo, poskytuje rozsáhlý, pravidelný a jazykově různorodý obsah, který činí desítky hodin týdně dostupného vysílání v jazycích menšin. Není to pouze promarněná příležitost, ale také jasný důkaz toho, že ČT selhává jako médium veřejné služby.

V posledních letech je stále zřejmější, že Česká televize ztrácí důvěryhodnost jako nezávislý hráč. Zákonem si vynucuje přístup k soukromým údajům podnikatelů, přičemž její vnitřní rozhodování není zdaleka tak transparentní, jak by mělo být. Veřejná kontrola je slabá a programová rada často působí jako nemohoucí orgán bez reálného vlivu. Namísto analýzy a plurality názorů se vysílání soustředí na agendu jednoho názorového proudu, čímž legitimizuje jen jeden pohled na svět. Obzvláště markantní je to ve zpravodajství, kde místo autentického svědectví dostáváme pečlivě filtrovaný a monotónní výklad událostí. Konflikty, jako ten mezi Izraelem a Palestinou, byly dlouho reportovány nevyváženě, často s výrazným posunem k jediné pro ně přijatelné verzi. Srovnání se zpravodajstvím ARD je žalostné. Němečtí novináři totiž kladou důraz na fakta, kontext a širokou škálu názorů. Divák si může udělat vlastní názor, nikoliv být veden k jednomu správnému postoji. Díky decentralizované struktuře má každá část Německa svůj hlas, své zpravodajství a přirozeně tak svou kulturu. Zkrátka spolková republika se vším všudy. Je až s podivem, že právě v Česku, zemi s tak bohatou národnostní tradicí se nedokáže vytvořit srovnatelné veřejnoprávní médium. Stále více občanů se proto obrací k alternativním zdrojům informací, mnozí zcela rezignují na tradiční žurnalistiku. Činí tak v důsledku intelektuální povrchnosti veřejného prostoru.

V minulém článku „ Rozhlasové a televizní poplatky jsou v ČR diskriminační“ jsem zmínil, jak se na obrazovkách ČT zobrazuji reklamy sponzorující některá vysílání, nyní trochu rozvedu a upřesním. Lidé si často myslí, že když platí koncesionářské poplatky, tak by televize měla být zcela bez reklam. Logiku to dává, ovšem nastavená pravidla jsou jiná. I když Česká televize formálně zákon neporušuje, tak některé formy sponzoringu nebo partnerství přeci jen působí jako skrytá reklama nebo minimálně jako komerční sdělení, které by divák od veřejnoprávního média rozhodně nečekal. Možná později, až se ČT vzpamatuje a ve společnosti bude více respektovaným médiem. Dalším znepokojením jsou podle mého soudu průzkumy veřejného mínění, které údajně ukazují, že ČT se těší vysoké důvěře veřejnosti. No řeknětě, kdo tomu z čtenářů dnes věří?