Gestapu v Protektorátu vydatně sloužili i čeští udavači

Když Němci v roce 1939 vpochodovali do Prahy, měli strategicky promyšlený postup. Spolu s německou armádou a gestapem přijeli i odborníci Abwehru - vojenské zpravodajské služby a Bezpečnostní policie – Sicherheitspolizei (SiPo). 

Adolf Hitler trval na tom, aby jeho vstup do Prahy byl impozantní a byla tak povolána i pořádková policie Ordnungspolizei (OrPo), včetně ochranné policie Schutzpolizei. Okupační zřízení se snažilo udržet v zemi co největší přehled a v březnu 1939 jmenoval Heinrich Himmler, říšský šéf SS a policie, K. H. Franka vedoucím SS a policie v protektorátu Čechy a Morava. V dubnu se vojenská správa zcela stáhla a do civilního systému se zavedl policejní režim. Na počátku protektorátu žilo v Čechách a na Moravě kolem 7,5 milionů Čechů a přes 3 milióny Němců. Z tohoto počtu mělo Gestapo z jejich řad 5861 příslušníků – inspektory, vyšetřovatele, agenty, asistenty, úředníky, překladatele, pomocné síly, techniky a řidiče. K tomuto počtu je nutné přičíst nespočet pomocníků - stabilních informátorů a příležitostných udavačů. Podíl české iniciativy na řízení gestapa byl tak významný, že překvapil i samotné Němce. 

Hlavním zdrojem efektivní činnosti gestapa a z ní vyplývající úspěchy se přičítaly husté síti udavačů a ochotných placených informátorů i z řad českých občanů, kteří si z těchto pravidelných příspěvků dělali výhodnou živnost. Nebylo jich sice tisíce, ovšem řádově se počítali ve stovkách. Není těžké si představit kolik zla a bolesti mohl napáchat jeden takový udavač. Více udání, více peněz – taková byla kalkulace při oceňování jejich práce. Jejich počet ovšem stále narůstal a vzhledem k tomu, že jejich služby byly velmi cenné a mnohdy rozhodující, museli být všechny tyto osoby, tedy i náhodní informátoři pečlivě gestapem evidovány. Nejeden Čech ve službách gestapa byl po válce Lidovým soudem popraven – ovšem většina podlých zrádců trestu ušla docela. O tom, že udavači představovali pro gestapo bohatý a účinný zdroj, svědčí rozložená a naprosto odhalená řada odbojových hnutí, které ani sami netušili, z jaké strany udání přišlo. Tato výhoda gestapa byla tak značná, že v odboji způsobovala někdy až hysterický strach z jejich vyzrazení a mnohdy pod tímto tlakem s přílišné opatrnosti neefektivně koordinovali svou protistátní činnost.

Bylo by mylné se domnívat, že v tomto temném období se Češi naprosto nacistům podvolili. Nacisté zpočátku byli mile překvapeni ochotou českých udavačů, ovšem národ se postupně vzpamatoval a občanským odporem byli nacisté pro změnu výrazně zaskočeni. Udavačů však neubylo. Jinak tomu bylo ke konci války, kdy se před gestapem obratnější konfidenti raději vzdalovali.

Pražské sídlo gestapa, které se nacházelo v Petschkově paláci převzal v červnu 1939 vládní rada Dr. Hans Ulrich Geschke. Ten samozřejmě musel z nařízení Heinricha Himmlera, šéfa SS vybudovat po celém území protektorátu odpovídající počet tzv. venkovních úřadoven gestapa – Aussendienststellen. Celkem jich bylo v Protektorátu třináct.