Bez J.S. Bacha by Mozart nebyl Mozartem

Johann Sebastian Bach je považován za jednoho z největších hudebních géniů všech dob. Jeho tvorba byla výjimečná pro svou emocionální hloubku a technickou sofistikovanost.

Bachovo mistrovství kontrapunktu a zvláštní harmonie, které využíval ve svých kantátách, je stále předmětem obdivu a studia. Bachovo dílo mělo značný vliv na další vývoj hudby, počínaje W. A. Mozartem a Ludwigem van Beethovenem konče. Nebýt Bacha, nebyl by Mozart Mozartem a Beethoven Beethovenem, jak je známe dnes. Krátké zamyšlení, začíná-li člověk tvořit v jakémkoliv oboru a hudba je velmi výrazná v tomto příkladu, vždy se inspiruje a přebírá mnohé informace nejen do stálého vědomí, ale i podvědomé části, která mlčky následně při tvorbě zasílá do paměti nepatrné stavební prvky vznikající skladby. Ano Mozart i Beethoven byli hudební géniové, ale ovlivněni dříve narozeným géniem, který formoval jejich hudební paměť. Nikterak nesnižuji jejich bezmezný hudební talent. Mozart již jako dítě vyvolával ve městě Salzburg rozruch a nebezpečné řeči o ďábelském daru, když slyšeli malé dítě, jak svou hrou předčí dospělé muzikanty. Mozartův otec se musel nakonec pro nespokojenost občanů hlásit na místním zámku, aby vše osvětlil místnímu vládci. Mozarta nakonec poslali do Vídně, aby svůj talent ještě více rozvíjel. Dovedete si představit, jaký dojem jste mohli v té době mít z malého dítěte, když usedl za piano a začal hrát jako by už prožil dlouhý život zkušeného hudebníka. Stejně tak byl v ranném věku zřejmý Beethovenův hudební talent, který u ostatních muzikantů vyvolával podivuhodný úžas. Nicméně Bach je zkrátka Bach a tvůrcem jakéhosi jedinečného stylu, který zapustil do kořenů klasické hudby prazvláštní prvky tónů a rytmů. Jeho hudební míza pronikala do každé skladby budoucí skladatele.

Johann Sebastian Bach se narodil podle juliánského kalendáře 21. března a dle pozdějšího gregoriánského 31. března 1685 v Eisenachu, v rodině hudebníků. Otec Johann Ambrosius Bach byl dirigentem na dvorském hudebním souboru. Jeho matka Valentina Lämmerhirtová byla dcerou, kožešníka a kočího z Erfurtu. Johann Sebastian vyrůstal v hudebním prostředí, kde se postupně seznámil s různými hudebními nástroji a stylovými žánry. Byl nejmladší z osmi dětí a jeho rodina byla známá svou hudební tradicí, přičemž mnoho členů rodu Bachů bylo profesionálními hudebníky. V širokém okolí se stalo jméno Bach synonymem pro hudebníka. Početná rodina byla známa svými častými příbuzenskými oslavy a hudba pro ně představovala nejen profesní, ale i osobní záležitost. Bachova matka, Maria Elisabeth Lämmerhirtová, zemřela, když mu bylo devět let, a jeho otec, který ho v jeho raných letech dál vychovával, zemřel o devět měsíců později, což mělo pro mladého Bacha velký emocionální dopad. Po smrti rodičů se o pár let starším bratrem Johannem Jacobem musel přestěhovat k nejstaršímu bratrovi Johannovi Christophovi, který byl známý hudebník a klavírista. Mimochodem, tehdy Bach musel jít pěšky k bratrovi téměř čtyři dny, to jen na okraj, aby si dnešní pohodlný čtenář přiblížil toto období. Tento bratr Bachovi poskytl další hudební vzdělání a přivedl ho ke studiu hudební teorie a praxe. V následujících letech se dostal na Lipskou univerzitu, kde studoval právní vědy, latinu, řečtinu a filozofii. Nicméně Bachovo hlavním zájmem byla hudba a v průběhu studií se stal žákem několika místních hudebníků. V roce 1702 složil zkoušku a získal místo varhaníka v Mühlhausenu, kde složil několik významných děl.

Zlom v Bachovo životě nastal, když se oženil se svou sestřenicí z druhého kolena Marii Barbarou, což přispělo k jeho rodinnému zázemí. Její otec Johann Michael Bach byl varhaník a městský písař, který také záhy zemřel v roce 1694 a po smrti matky v roce 1704 zůstala Marie Barbara s jejími dvěma staršími sestrami u matčiných příbuzných v Arnstadtu, kde se seznámila s budoucím manželem a 17. října se s Johannem Sebastianem vzali v Dornheimu, nedaleké vesničce u Arnstadtu. Bachovo manželka měla velmi podobný osud, otec jí zemřel když jí bylo 10 let a za dalších pět let jí zemřela matka. Následně musela se dvěma staršími sestrami odejít k výchově ke strýci, kde potkala, možná ne poprvé svého budoucího manžela, osudy jako přes kopírák. Bach nebyl zřejmě v následujících letech nijak omezován rodinným stylem života, protože mu jeho skladatelská práce přinášela stále větší uznání, až se nakonec dostal do Lipska, kde přijal nabídku kapelníka a varhaníka. Takto vystřídal několik měst až se nakonec dostal do Weimaru, kde přijal post dvorního hudebníka. Zde zkomponoval několik dalších skladeb.

Bach napsal za svého života více než 200 kantát, které byly především určeny k bohoslužbám. Nenapsal jedinou operu, veškeré jeho rozsáhle vokální a instrumentální díla byly často složeny pro církevní svátky. Většina Bachových kantát obsahují různé hudební formy, jako jsou arie, recitativy, chorály a instrumentální intermezza. Opominu-li snad nejznámější jeho orchestrální suitu D dur, tak Janovy pašije je dílo nadlidské. Zatímco Bachova předehra č.3 D dur byla původně určena pro koncert v salónech a kavárnách, kde se lidé dobře bavili, tak Janovy pašije byly vyhrazeny čistě náboženské oblasti s nádechem žalostné bolesti nad utrpením Krista. Ne, že by se drasticky proměnila tíha ponoření do psychologie emocí, ale toto oratorium na rozdíl od ostatních děl explozivně naléhalo na závažnost podstaty Ježíšovo obětování. Změny v tónech podněcovaly emocionální stimul k výrazné reakci. Pro Bacha představovala tato duchovní skladba nejsilnější emocionální téma umučení Ježíše Krista podle Janova evangelia. Vedle Matoušových pašijí je to jediné v úplnosti dochované Bachovo zhudebnění pašijí. Premiéra Janových pašijí se konala v Lipsku na Velký pátek 7. dubna 1724 v kostele sv. Mikuláše.

Bach nám zanechal pouze čtyři orchestrální ouvertury, které mají navíc tu nevýhodu, že se o nich ví pozoruhodně málo. Nejsou známy žádné jejich verze v Bachově rukopise a nelze tak s jistotou říci, kdy a proč byly původně napsány. Bach se ve svých kantátách neomezoval pouze na jednoduché melodické fráze, dost často využíval složité kontrapunktické techniky. V praxi to znamená, že různé hudební hlasy se navzájem prolínají a vytvářejí harmonickou i rytmickou komplexnost, tzv. contrapunctus, jehož aplikace byl Bach mistrem. Mohl bych také zmínit Bachovo schopnost ve svých dílech používat fugu, která je v jeho kantátách jedním z významných instrumentů, kterou využíval k tomu, aby napodobil duchovní text nebo vyjádřil textovou dynamiku.

Johann Sebastian Bach byl skladatel, který dokázal absorbovat širokou škálu vlivů a tradic, a přetvořit je do svého nezaměnitelného stylu. Jeho hudba je komplexní syntézou italských, francouzských, německých a luterských vlivů, ale přesto si zachovává svou originálnost a hloubku. Na závěr drobná zajímavost, Bachův dědeček, který byl v Německu jedním ze zakladatelů známého rodu pocházel z Maďarska.