Není asi nikdo, kdo by neslyšel o dění v zemích jako je Čína, Tchaj Wan, Jižní Korea a tak podobně. Pochybuji ale, že všichni mají představu o míře hospodářského růstu v těchto zemích. Ne, nebudu tady uvádět žádná čísla. Jen chci nabídnout přirovnání: Známe takové filmy, kdy biologové filmují rostliny, a pak ty filmy pouštějí vyšší rychlostí. Najednou vidíme, jak zdánlivě nehybné rostliny se pohybují a rostou. Zkusme takto nafilmovat Česko, a pak ten film pustit desetinásobnou rychlostí. Víte co tam pak uvidíme? Čínu.
V Číně mají plnou hlavu plánů do budoucna, my máme plno práce s předpisy a nařízeními. Zaručeným způsobem, jak způsobit Číňanovi smrt smíchem, je předčítat mu z českého zákoníku práce. Je skoro jedno, kde byste právě to dílo otevřeli.
A pokud byste narazili na Číňana stavaře, mohli byste mu předčítat i ze zákona 309 z roku 2006, který na zákoník práce navazuje, a teď promiňte, schválně napíšu celý jeho název, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovně právních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, uf, ještě to kousek pokračuje.
Tento zákon, budiž omluvou panu Škromachovi, za jehož bačování vznikl, je nám vnucen Bruselem (narozdíl od základního zákoníku práce, za nějž si můžeme sami). Jeho podstatná část je věnována bezpečnosti ve stavebnictví. A jak je tento zákon dodržován? Asi tak, že čtyři z pěti českých stavebních techniků o jeho existenci neslyšeli. Ti zbývající vědí, že je nutno si vybrat: buď stavět, nebo dodržovat. (Víte, že když si koupíte žebřík, musí vám k němu dát osvědčení podle zákona 22 z roku 1997 a návod na použití a údržbu, a když jako stavbyvedoucí máte ten žebřík na stavbě, musíte ty doklady mít u sebe? A že když si ten žebřík necháte udělat na zakázku od vyučeného tesaře, musí vám k němu dát statický výpočet?)
Chce se mi použít slov masochismus národa českého. Část národa v potu ty předpisy píše, jiná část, rovněž vzrušena vlastním utrpením, se marně snaží je dodržovat.
Jak jsem naznačil, v Číně vydávání podobných předpisů nepřipadá v úvahu. A víte, jaký je nakonec rozdíl v bezpečnosti práce českého a čínského stavebního dělníka? Je to různé, stavba od stavby, ale průměrně jsou na tom oba stejně.
Jak to shrnout: Český inženýr má většinou strach z porušení předpisů (nejen těch, o kterých píšu v tomto článku), je nucen jednat alibisticky a není motivován ke smělým rozhodnutím. Čínský inženýr je v první řadě posuzován podle schopnosti kreativně myslet a případné omyly jsou považovány za přirozenou oběť rychlému tempu.
Co s tím, jak můžeme za těchto okolností srovnat krok s Čínou? Jedno řešení mě napadá: Poprosíme pana Škromacha, aby jim tam zavedl náš zákoník práce. Hmm, nelíbí, že? A co vás tedy napadá?
Už jsem toho napsal dost, mohl bych skončit, ale ještě mám něco.
Slyšeli jste někdy o zemi zvané Tatarstán? Slyším vás: Jo, jasně, to je jedna z těch zemí tam dole ve střední Asii, Kazachstán, Kyrgystán a tak. Ne, není, je to jinde a je to v Evropě. Je to tam daleko asi jako do Španělska, jenže se jede na úplně opačnou stranu. A kdybyste tam chtěli jet, vemte si sebou dýchací přístroj, protože jinak to nerozdejcháte. Je to země plná velmi (ve srovnání s průměrným Evropanem) kultivovaných, optimistických a pracovitých lidí. A než zjistíme, kde to je, budou tady Tataři investovat, třeba do automobilového průmyslu, v němž jsou opravdu dobří. A my? No přece my musíme implementovat evropské směrnice, tak co můžeme ještě dělat?
