Ví někdo, proč vlastně máme v Evropě krizi?

V tomto pojednání chci uvést svoje názory na příčiny takzvané finanční krize.

Akciové a komoditní trhy.

Mám tu zvláštní úchylku, že v poslední době prakticky 24 hodin denně sleduji pohyb na trzích v celém světě. O tom, co jsem vysledoval, bych chtěl něco sdělit.

Možná to víte, ale pokud ne tak v 15.30 našeho času se zahajuje obchodování na amerických burzách, které končí v 22 hodin. Ve 2 ráno otevírá Tokio, které pak končí v 8 ráno. A po deváté ranní pak otevírají burzy evropské. To jen jako informace, která souvisí s rotací zeměkoule. A proč to tedy říkám? Veškeré trendy se určují v Americe. Tokio jen formálně zkopíruje Ameriku a evropští tradeři jak ráno vstanou, hned čumí na Nikkei a podle toho se pak chovají od těch devíti až do půl čtvrté. V půl čtvrté pak zaostří na Ameriku a snaží se v poslední půlhodině do čtyř vystihnout trend; všimli jste si, pokud to sledujete, jak na grafu pražské burzy funguje ten ocas mezi půl čtvrtou a čtvrtou? 

Co si z toho beru? V oblasti akciových trhů není Evropa nic jiného než stádo panikařících ovcí bez vlastního názoru. Ta veškerá burzovní šaškárna je jen panická reakce bez reálných příčin, nic jiného.

Ano, jsou v Evropě společnosti, jako třeba německé automobilky, které jsou na Americe závislé extrémně. Nicméně o propojenosti české a americké ekonomiky se nic podstatného říct nedá, a proto dění na Amerických trzích se nás dotýká jen velmi okrajově.

Dal by se navrhnout zlepšovák, kdy místo všech těch makléřů v Rybné by byl jen jeden, který by kliknul v devět a o půl čtvrté, a tím by byla burza odbyta, mezitím by mohl luštit křížovky; výsledek by byl stejný.

Banky a bankovní poradci.

Jsem klientem čtyř významných bank a je jasné, že jsem se nemohl vyhnout kontaktu s jejich takzvanými investičními poradci.

Tedy, protestuji proti tomuto označení, pokud je míněno tak, že tyto osoby mají radit drobným střadatelům. Jde ve většině případů o hyeny, které nemají jiný zájem než získat provizi a skutečný zájem střadatele je ani trochu nezajímá.

Katastrofální zkušenost mám zejména s jednou tak trochu rádoby nóbl bankou s francouzským kapitálem a s jednou dost exkluzivní bankou s kapitálem americko-irským. Ne, není to zkušenost krvavá, nenaletěl jsem jejich „dobře míněným“ doporučením (prezentovaným v době, kdy dokonce i já finanční nešika jsem už něco tušil); ale kdybych to udělal, mohl bych si dnes již jen koupit jízdenku do Třebíče a skočit tam z oblíbeného mostu sebevrahů nad Borovinským údolím (tam se jezdíme zasebevraždit my Brňáci).

Chci zdůraznit, že banky, a to renomované české banky, považuji za příčinu osobních neštěstí mnoha střadatelů. Já bych si roli bank představoval jinak: Pokud by opravdu byly odbornými institucemi, měly včas (zhruba před rokem, nejpozději v lednu) varovat klienty a doporučit jim přesun aktiv do hotovostních depozit. To však až na čestné výjimky neudělaly. Myšlenka, že zde existuje jakýsi ochranný vztah banka – klient (jak se nám snaží namluvit reklamy) je zcela mimo. Potažmo lze dovodit, že čím bombastičtější má banka reklamu, tím více je nutno se jí obávat. Obecně lze vztah banky a klienta lépe charakterizovat jako hyena – kořist.

Média.

Role médií v české společnosti je dlouhodobě negativní a důkazem je i jejich podíl na aktuálním šíření paniky. Ne teď nemluvím o investigativních novinářích, kteří se například pouštějí do odhalování korupcí, o tom lze diskutovat. Mluvím o tom, že média jsou závislá na skandálech a vítají každou příležitost k naplnění svých stránek, ať papírových nebo internetových, skandálními a děsivými tématy. (Dobře o roli médií pojednává film Vrtěti psem s Dustinem Hoffmanem.)

K tomu mám jen jedno doporučení: Nečtěte to.

No a když už mám být tak chytrej, tak proč vlastně máme, má ta Amerika, tu krizi? Přátelé křesťané, odpusťte mi, ale není to vůle boží. Nebudu se pouštět do politologie, ale nemohu nevyjádřit přesvědčení, že za vším stojí nenažranost bushovy party.

V posledních letech jsme měli dvě velké krize: Splasknutí „internetové bubliny“ v lednu 2000 a události počínající v září 2001. Nepochybujte o tom, že pro některé chlápky v Americe to krize nebyla ani náhodou.