V srpnu myslím na Husáka

Tento článek není určen čtenářům mladším padesáti let.  

Máme tady jedno výročí, které samozřejmě neslavíme a které si, bohužel, ani nijak zvlášť nepřipomínáme. Pro mě je to důvodem zkusit rekapitulovat, hlavně sám pro sebe, tu historii a zkusit v tom najít nějaké ponaučení.

Tak v tom osmašedesátém nám to naši tehdejší spojenci v čele s Rusy natřeli. (Přesně řečeno, někteří z těch tehdejších spojenců jsou našimi spojenci opět.) Pak se to rok přetahovalo, kdo z koho, a nakonec přišel Dr. Husák, chytrý člověk, taky zažil Háchu, vzal věci pevně do rukou, a byl totalitní pořádek. Co je ale důležitější než pevné vůdcovství Dr. Husáka: měl podporu nás všech. Ne stejnou podporu ode všech, jasně. Těsně obstoupen první garniturou tajemníků, jištěn funkcionáři regionálními a tajnými příslušníky, spolehlivě opřen o širokou podporu většiny obou národů. Kroutíte hlavami? Nekruťte, chodili jsme na schůze, sobotní brigády, do průvodů, k volbám, a břeclavští železničáři si dokonce dali závazek, že na protest proti jakési chartě budou všechny vlaky jezdit včas (což se jim téměř podařilo splnit). Kdo držel lajnu, měl. (Já taky.)

Byla tam ale jedna parta, které se tenhle systém nezdál úplně dokonalý. Tak milého pana Husáka povýšili na prezidenta (celé federace!) a místo něj na to generální tajemnictví propasírovali pana Jakeše. Nevím, proč to udělali a co tím mysleli, fakt je, že pak už se nám až tak nedařilo. Brblali jsme nejenom pod peřinou, občas i v hospodě, ale jinak se nic zvláštního nezměnilo: závazky, schůze, subotniky, volby.

Kdo pak zafoukal do plachet byl kupodivu Rus, Gorbačov. Vedl řeči, z kterých byl Jakeš dost na nervy. První národ, kterému pak došlo, o co jde, byli Němci. Napřed byl plný odstavených trabantů Mosonmagyaróvár, pak Praha, pak sklopili tu zeď.

No a pak už byl vhodný čas k tomu, aby jsme i my Češi ukázali, že nejsme ořezávátka. A když v Rumunsku potrestali Čaušeska i s jeho megerou, byl v Praze samet, takže se dodnes nemusíme za nic stydět. Nebo?     

Nebo je tu snad někdo, kdo by se domníval, že tou celonárodní kolaborací jsme sice poškodili další generace, ale zato jsme si pěkně a v pohodě užívali? Že by se někdo takový našel?

A kdyby snad tento článek, i přes úvodní varování, četl i někdo mladší, než je avizováno v úvodu, mám tady pár poznámek, tedy ponaučení, která jsem si z toho vzal já:

Nikdy nevíte, co můžete čekat od Rusů.

Důsledné respektování zákonů, absolutní občanská poslušnost, není zaručenou cestou k materiálnímu a duševnímu blahobytu. Kdyby tomu tak bylo, nedošlo by nikdy k žádné, ne, nechci užívat slovo revoluce, razantní změně kvality společenských poměrů.

Mezinárodní souručenství různých typů jsou determinována aktuálními politickými a ekonomickými poměry. Prostě kamarádím s někým, protože mi to aktuálně přináší výhodu; až výhoda pomine, budu kamarádit s někým jiným (nebo taky s nikým). (Tohle ale není můj vynález, tak to funguje už asi 4 tisíce let.)

No, tak diskutujte, do toho!