Uplácet je normální

Podezření z korupce jsou jedním z témat dnešních doby. Korupce je však pevnou součástí světa, ve kterém žijeme, její účinky jsou stále markantnější a není naděje na její eliminaci.

Hlavní příčinou korupce jsou stále více se rozevírající nůžky mezi bohatými a chudými; bohatí jsou stále bohatší, zatímco ti ostatní přinejmenším „zůstávají na svém“. Bohatí mají stále více prostředků na to, aby si koupili cokoliv včetně politických, správních a soudních rozhodnutí. Přitom je to jen obchod, a to obchod s výnosy vyššími oproti výnosům v podnikání: investované peníze se vrátí brzo a v násobné výši.

Oproti všeobecnému názoru, že Česko je mimořádně zkorumpovaná země, je třeba vysvětlit, že tomu tak není. Česko je zkorumpované spíše méně než ostatní státy světa, rozdíl může být jen v detailech provedení.

V takzvaných demokratických systémech, jako je například ten evropský, došlo (s vyvrcholením koncem minulého století) ke konverzi třídního systému: Třídy již nejsou definovány vztahem k výrobním prostředkům, ale poměrem ke korupčnímu systému.

Vládnoucí třídou je třída uplácejících, pod ní leží třída uplácených a kromě toho ještě existuje největší třída, třída těch, kteří nejsou v systému úplatků angažováni, nebo jsou angažováni jen okrajově.

Vládnoucí třída uplácejících je tvořena bohatými jednotlivci a velkými společnostmi na úrovni regionální, na úrovni nadnárodní především globálními korporacemi. Především v rámci korporací dochází ke koncentracím obrovských majetků a tím je jejich síla nepřekonatelná.

Třída uplácených je tvořena jednici ovlivňujícími politická, správní a soudní rozhodnutí, tedy představiteli politických stran, poslanci, výkonnými úředníky státní správy, policisty a soudci. Od 90. let a v souvislosti s europeizací třída uplácených razantně roste, jak na národní úrovni tak i na úrovni evropské v rámci byrokracie a politických orgánů EU.

Zbývající třídou je „obecný lid“, který bez ohledu na příjmy či jiné ekonomické i sociální ukazatele nemá možnost do systému úplatků zasahovat.

Technicky je úplatkový systém realizován podle obecné představy „předáváním obálek v přítmí průjezdu“ jen v nevýznamných případech.

Hlavními technickými nástroji jsou malé společnosti s předmětem podnikání s neuchopitelnými produkty, jako PR, trendové, lobbingové či komunikační agentury, které fungují jako neprůstřelné pračky na peníze (uplácející například objedná u agentury služby spočívající ve zlepšení obrazu jeho společnosti na veřejnosti, zaplatí, dostane fakturu a agentura pak rozdělí peníze na tři díly – příjmy k pokrytí nákladů, daně z příjmu a vlastní úplatek - například politické straně). Samozřejmě, že agentura žádnou práci ve smyslu objednávky neprovádějí. Tento systém je velmi dokonalý a není znám případ, že by byl kdy rozstřelen.

Samostatnou záležitostí jsou evropské předpisy pro zadávání veřejných zakázek, které jsou perfektním aktem legalizujícím korupci (případné vysvětlení by zabralo příliš mnoho místa).

Závěrem je nutno konstatovat, že úplatkový systém zůstane i nadále řídícím systémem takzvaných demokratických společností. Nelze jej totiž odstranit, dokud budou existovat politické strany, parlamentní systém, masivní státní správa, právní systém založený na regulaci svobod a nekontrolovatelné soudnictví.