Je po Štědrém dni a manželé Hanzelkovi z Brna jedou tak jako každý rok navštívit rodinu syna do Prahy. Počasí jim přeje: 10 stupňů, slunečno, jen lehký severozápadní větřík.
Oba jsou v důchodě ale na svoji zánovní fabii jsou pyšní. Vždyť ne každý důchodce má takové auto, že. Sice se musí leckde uskrovnit, no ale všechno něco stojí.
Slunce sice už dávno vyšlo, ale Brno ještě vylehává. Jen u hřbitova trochu rušněji. V Heršpicích pan Hanzelka plavně sjíždí na dálnici. Paní Hanzelková pro jistotu mrkne na zadní sedadlo, kde leží balík s dortou, jestli jí ta zatáčka neublížila. Silnice je suchá a tak pan Hanzelka nasazuje stovku a oba se místo hovoru zabývají prohlížením krajiny, kterou nevídají často. „Budeme tam akorát na oběd,“ libují si.
Velkomeziříčský most, motel u Měřína, Pávov a do kopce. Pravá, levá, ale pan Hanzelka nepolevuje, stále tu stovku drží a motor to bere. Blíží se horizont, motor se už těší, ale co to? Silniční kontrola! Bože, jihlavští policajti jsou přece skoro jako ti vyškovští, co zas budou chtít!
Kontrola dokladů. Doklady v pořádku. „Pane řidič, znáte nařízení o používání zimní výbavy v označených úsecích?“ Pan Hanzelka je na koni: „Znám, ale není pod pět stupňů!“ Policista má teploměr zavěšený na svodidle, ukazuje čtyři. Pan Hanzelka protestuje: „To není regulérní měření, teploměr není nad jízdním pruhem!“ Ale policista se nedá: „Jihlavská policie má vždycky pravdu.“
Na spásný nápad přišla paní Hanzelková. Vždyť ten náš klacek je mluvčím ministerstva dopravy! A hned protáčí mobil. Mladý Hanzelka, furt s něčím za škraněma, je mužem činu. Jedním telefonem vysílá na místo právníka ministerstva dopravy a druhým volá na VÚMT (Výzkumný ústav měření teplot).
Za dvě hodiny přijíždí právník. Zastavuje v místě události a hned dostává pokutu a tři body za neoprávněné zastavení na dálnici. Než ale odjede, vše fotografuje a žádá policisty o doklad o certifikaci měřícího zařízení. Policisté zprvu střílejí jen do vzduchu a právník v poslední chvíli skáče do mondea a prchá.
Pozdě odpoledne doráží měřící vůz VÚMT. Pracovníci žádají policii o prováděcí předpis k měření teploty. Policie je ale zmatena, teplota je přece teplota. Experti provádějí měření, povrchu vozovky a v deseticentimetrových výškových intervalech, v různých vzdálenostech od okraje vozovky. Po dobu měření je doprava zastavena. Končí za tmy. Všichni čekají na výsledek. „Zpracujeme do dvou týdnů po novým roku,“ oznamují experti, nechávají si podepsat zakázkový list na deset tisíc a odjíždějí.
Bezradnost. Pan Hanzelka navrhuje, že to odcouvá do Pávova a pojede na Kolín, ale podchlazený policista jen reaguje výstřelem do vzduchu. Na dálnici je couvání zakázáno.
Eliminací všech nezákonných řešení je nalezeno to jediné: Povolána odtahová služba z Pelhřimova. Kolem desáté je chlapík tam. Nakládá fabii i s Hanzelkovými. Vysílený policista z posledních sil svítí baterkou na pneumatiky odtahovky a pak se zmůže jen na neartikulované skřeky. Ukazuje na letní pneumatiky a útočí na živnostníka: „Co to je občane, co? Vy nemůžete odjet, nemáte zimní výbavu, musíte zavolat další odtah, který vás odveze i s tou fabií!“.
Řidič však nereaguje a se slovy „Běž do prdele“ startuje a vyráží směr Humpolec.
A co na to pan tiskový mluvčí? V klecovém lůžku stále jen opakuje, co již řekl koncem října: „Řidič musí vždy počítat s tím, že narazí na dopravní značku, s níž nepočítal.“
