Mnozí mají strach z ovládnutí Česka ruským kapitálem a návrat do ruské sféry vlivu.
Blog je plný příspěvků o tom, proč jel prezident do Moskvy. Je podezírán z podbízivosti, málem snad z nostalgie po SSSR či z adorování totality.
Ano, přiznám se, že ani já nemám tuto část světa rád. V roce 1968 jsem byl středoškolák a (přesto že natvrdo jsem následný Husákův režim jako někteří jiní nepocítil) ten šedesátý osmý ovlivnil celý můj další život. Co jsem nemohl předtím, můžu až nyní, ale těch nejlepších dvacet let se vrátit nedá, a pořád mě to štve; ale v tom nejsem žádná výjimka.
Nyní, po studené ekonomické sprše jde ale o něco jiného. Jde o přežití. Kamarádit s našimi západními sousedy je sice (někdy) krásné a romantické, ale předlužená a ekonomicky impotentní bez výjimky socialistická (byť různými názvy maskovaná) západní Evropa není ničím, co by nám mohlo pomoci.
Rusko nám může být nesympatické (někomu), ale je holým faktem, že tato země je (spolu s Čínou) mocná a bohatá. Je tedy čistým politickým pragmatismem, když se prezident rozhodl přinejmenším udržovat dobré vztahy s touto zemí. Málo jsou nám platné, a ještě to poznáme, vztahy se zeměmi zadluženými, proto chudými, byť se zdají být mocné. Bohatství světa aktuálně neleží v Evropské unii ani v Americe, ale v Rusku a v Číně.
Jednou, a nebude to trvat dlouho, přijde doba, kdy zjistíme, že i pan Janota měl být tvrdší, a pak, když už nebude kde brát, rychle ztratíme romantické havloidní iluze o demokracii a budeme se snažit se hlavně normálně najíst.
Toto prezident určitě ví a přesně proto jel do té Moskvy. Ano, takzvaná demokracie tam možná není, možná ji tam ani mít nechtějí, ale co tam je, jsou peníze.
Naše ekonomika musí být nekonečně vděčná za každého zákazníka a zadlužené západoevropské státy a USA takovým perspektivním zákazníkem nejsou.
Ano, ale nejde jen o kladnou ekonomickou bilanci, říkají mnozí. Mají strach z ovládnutí Česka ruským kapitálem a návrat do ruské sféry vlivu.
To je pravda. Aktuálně zjišťujeme, že máme na výběr ze dvou variant: Být pod ekonomickým a politickým vlivem Bruselu (= Paříže a Berlína) nebo pod vlivem Moskvy. (S možností spoléhat se na předluženou, socializující se a slabou Ameriku už soudný člověk počítat nemůže.) Já zatím nevím, jestli by naše 21. století pod vlivem Moskvy znamenalo ztrátu suverenity a ekonomický kolaps. Vím ale, že toto století pod vlivem Paříže a Berlína ztrátou suverenity a ekonomickým kolapsem bude.
Ale taky to může dopadnout takhle: EU bude nadále pevně spojena a dále spojována nerozbornými svazky založenými na tradiční vzájemné důvěře a stejných politických zásadách vycházejících ze společných socialistických myšlenek. To bude pro Rusko dobré, protože pak si nebude muset lovit každého zvlášť, ale schlamstne celou Evropu v jednom balení.
