O království, které nepřežilo středověk

Pohádka na dobrou noc o králi a jeho třech synech.

Žil byl jeden král a ten měl tři syny. Když postupně dospívali, bylo třeba řešit, co budou dělat.

Nejstarší, do nějž král vkládal vždy největší naděje, byl podivín. Ve škole měl sice samé jedničky, ale víte, byl to takový ten typ, s kterým nikdo nekamarádil. Nejde o ty brejle a uhry, on prostě opravdu byl tak více méně asociální člověk. Společnost, v níž žil, pokládal za nedokonalou.

Tak ten se rozhodl stát se dopravním odborníkem. Bylo z toho pozdvižení, protože do té doby žádní takoví nebyli. Proč taky? Co je svět světem, lidé cestovali, kam bylo třeba, řemeslníci, obchodníci, museli. No, ale pak se objevil ten odborník. Jako  úředník si musel své peníze zasloužit. Tak vynalezl dopravní značky. Pořád přemýšlel, kde ještě nějaká chybí. Vyhrazoval, zakazoval, omezoval. Lidi koukali, věřit nechtěli a nevěděli, proč se tím řídit. To ale chtělo zákrok. Tak bylo třeba zřídit dopravní policii. A tak lidi dělali sice to, co vždycky, jezdili, stáli u hospod, zkrátka dělali, co bylo vždycky běžné. No a ti policajti, představte si, je za to kasírovali. Peněz z toho byla hromada, takže to bohatě vyšlo na ty policajty i na toho odborníka, a ještě zůstalo královské pokladně. A že byli lidi naštvaný? Hm, nikoho to nezajímalo.

Prostřední syn, to byl filuta. Byl to takový ten sladký rošťák, ve škole nic moc, ale všichni jej měli rádi. Každému se uměl vlichotit.

Tak ten se rozhodl stát se analytikem finančních trhů. To byla ale legrace! Radil lidem, kam mají vrazit peníze, ale schválně vždycky úplně obráceně. Vždycky, když nějaká akciovka padala, vyhlásil, že má před sebou perspektivu, a sám svoje akcie prodal. No to se ale měl! Nebo třeba jeden manažer velkého koncernu, kde třou ebonitové tyče liščími ohony, se rozhodl prodat svoje těžce nabyté akcie. Tak se dohodl s tím analytikem, a on začal rozhlašovat, že ty akcie budou za chvíli strašně drahé, tak kdo je chce koupit, ať to udělá raději hned. No a ten manažer pak dostal místo deseti milionů patnáct. No to se ví, něco mu přepustil.

A ten nejmladší syn? Tomu se to všechno vůbec nelíbilo, chtěl to všechno změnit. A tak vystudoval na novináře. Fakt, na to je škola! A myslel to opravdu dobře. Nechal se zaměstnat v novinách a měl třináctsetpadesát čistého. A mlátil do kláves, co mu síly stačily. Nic mu neušlo: Kapitalisti, co vypouštěli do řek špínu, politici, co se nechali od těch kapitalistů platit. No a jednou, už neměl ani na chleba ani vodku, potkal dědu, a ten říkal, že se jmenuje P. R. Agentura. Divné jméno, co? A ten děda mu říká: Víš, ty sračky, co vypouští ta Polana, nejsou tak hrozný, a když napíšeš, že jsou čistý, tak tě bohatě odměním. A víš, proč ty vlastně nemáš rád toho Dubánka. A nechtěl ty bys taky toho saaba? No, a tak milý novinář měl další týden saaba a na benzín taky.

A co se stalo s tím královstvím? No to je přece v nadpisu.