Jaké bude 21. století dnešních mladých Evropanů

V 21. století začíná éra následující po novověku.

Novověk a jemu předcházející středověk jsou pojmy, které se vztahují výhradně k západní křesťanské civilizaci.

Středověk je pojem spojený s (neblahým) působením katolické církve a byl obdobím, kdy katolická církev měla monopol na informace. Středověk začal (jak se později ukázalo) vydáním Ediktu milánského počátkem 4. století, který s dobrým úmyslem zaručoval práva křesťanů v římském státě, a skončil v druhé polovině 15. století prolomením předmětného monopolu Guttenbergem, Koperníkem a Husem a jeho následovníky.

Novověk je (byl) naproti tomu érou budování informačních prostředků a šíření informací ve všech významech toho slova.  

Domnívám se, že 21. století je začátkem dalšího věku, který samozřejmě zatím žádné pojmenování nemá. Nevíme, co všechno přinese, kdy skončí a jak ho pak historie zhodnotí a pojmenuje. Předběžně se domnívám, že tento věk bude ve znamení dosahování kvality informací a prohlubování a získávání opravdových vědeckých poznatků.

V tomto článku bych chtěl naznačit některé principy vývoje, s nimiž se dnešní mladí ve svém pozdějším věku setkají a které budou ve vzájemné kombinaci vytvářet styl budoucí společnosti.

Vycházím přitom z obecně dostupných poznatků o současné společnosti a tendencích jejího vývoje; předpokládám, že současné tendence se budou prohlubovat a že k představě o dalším vývoji je možné dojít extrapolací. 

Vzdalování. Jde především o vzájemné vzdalování tříd, sociálních skupin, náboženských komunit, tedy osob a jejich skupin. Hranice mezi těmito skupinami budou stále markantnější. Tento jev teoreticky nemusí vyvolávat animositu, prakticky však k tomu dochází a ve stále větší míře docházet bude. Některé skupiny budou budovat sociální i věcnou sebeobranu, jiné se budou vyznačovat agresivitou. 

Soběstačnost. Ačkoliv sociální a tím socialistické tendence získávají stále větší převahu, dojde (už dochází) k nárazu na rozpočtové stropy. Veřejné rozpočty budou poznamenány retardujícími dotacemi z daní a zároveň budou vystaveny tlaku na rostoucí výdaje na staré obyvatelstvo, zdravotnictví a veřejné služby obecně. První omezení veřejných výdajů bude ve sféře komunálních a sociálních služeb a lidé budou muset řadu prací vykonávat buď osobně nebo prostřednictvím placené služby.     

Monopolizace. V ekonomice dojde k dalším spojováním koncernů a soukromí i veřejní konzumenti jejich produktů budou vystaveni diktátu dodavatele.

Antiglobalizace. Svět, v němž každý vidí na každého, je pro lidi nepříjemný. Ač v ekonomice je globalizace zatím nezastavitelná, z hlediska sociálního převáží tendence uzavírání se do regionů jako sebeobranný mechanismus před univerzálním tlakem na unifikaci.  

Absolutismus. Rčení, že demokracie sice není ten nejlepší způsob vlády, ale že lepší nebyl vynalezen, platit nebude. Zatímco demokratická Evropa je ochromena nekončícími názorovými rozpory, které zdržují cokoliv, absolutistické režimy jako například, ale nejenom, Čína a Rusko, dosahují pokroků, kterými je Evropa ohromena.

Vláda peněz. Ovlivňování věcí veřejných penězi je tak staré, jako peníze samy. Dříve bylo toto ovlivňování většinou skrýváno, postupně se bude dít otevřeně a bude oficiálně tolerováno nebo dokonce legalizováno.

Virtuální komunity. Zatím zdánlivě nevinná zábava na fejsbůcích se stane prostředkem určujícím trendy. Napřed půjde o trendy společenské, postupně však půjde o trendy politické. Vzniknou pravděpodobně tři politické vrstvy: Vrstva oficiálních politiků snažících se udržet v rámci zavedených politických systémů, která bude charakterizována samoúčelným vytvářením politiky pro politiku, vrstva tradiční nevědomé a bezúčelně brblající masy a vrstva organizující se ve virtuálních komunitách způsobem, který umožní prosazování politických záměrů bez ohledu na zavedené systémy. 

Pokrok ve fyzice. Ačkoliv se svět hemží nositeli Nobelových a jiných cen, nevíme o přírodě a vesmíru skoro nic. I géniové typu Hawkinse v podstatě jen předkládají výčet otázek, na které nemáme odpovědi. Bádání třeba v otázce teorie strun či plánované pokusy v CERN jsou počátkem snah o získání skutečných poznatků. Budou hledány způsoby, jak pochopit a prakticky využít další dimenze či existenci více vesmírů, což postupně přinese zvrat v metodách získávání energie. 

Konec materialismu. Materialisté propagují, že vědomí či vůle jsou podmíněny existencí hmoty, nematerialisté si to nemyslí, ale dokázat to neumějí. Vědní pokrok časem potřebný důkaz přinese.

Skutečný charakter následujícího věku bude tvořen směsí těchto a dalších tendencí vytvořenou v nějakém poměru.