Chtěli bychom vládnout unii. Ale jsme schopni vládnout sami sobě?
Těžce budovanou, proklínanou i adorovanou superrepubliku čeká rána z milosti. První den příštího roku má totiž její řízení převzít Česká republika. Když vidíme, co se děje při volbě prezidenta, nelze pochybovat o tom, co se stane v souvislosti s naším předsednictvím. Lze pravděpodobně vyloučit, že by se česká reprezentace dostala ke jmenování relevantních funkcionářů, natož k realizaci nějakých koncepcí v řízení. Veškerá munice bude vystřílena již ve sporech o metodiku a spolunárodové, zlomeny hrůzou, roztrhají schengenské, maastrichtské a ostatní dohody.
Tedy, pokud jde o Čechy, mohou být euroskeptici klidní.
Chtěli bychom vládnout unii. Ale jsme schopni vládnout sami sobě? Tak schválně, jak to bylo od roku 1620, tedy posledních asi 400 let: Je to prosté, tři století jsme pokojně vrněli pod Habsburky a když průmyslová revoluce dorazila do Prahy a začalo jít o prachy, prohlásili jsme problém za boj o národní sebeurčení. Samostatnost nám pak vydržela dvacet let. Dalších 50 let jsme opět byli řízeni a posledních 19 let se o to pokoušíme sami. Závěr? Za těch čtyři sta let jsme si vládli čtyřicet let. A to jsem přitom Habsburky a Jagellonce před rokem 1619 milosrdně a pro zjednodušení vynechal.
Poraďte mi, který jiný evropský stát má podobné skóre? Polsko? Francie? Portugalsko? Ne, nikdo. Stejně tak se mi zdá, že v Černé Hoře se pravděpodobně nebude konat bitva na Bílé hoře, a pokud, tak s jiným výsledkem než ta naše bitva.
Proto možná lze vysvětlit, proč ještě nemáme ve vládnutí dostatečné know how a proč v tomto oboru procházíme obdobím, které si ostatní národy odbyly v politickém pravěku.
Co tedy s tím zoufalým dítětem, jež se stydí za svoji povolžskou matku a jež by se rádo tulilo ke své germánské tetě, která ovšem již nemá ani dost místa v náručí ani dost zájmu o ně? Adopce. Rodiče ovšem nutno vybírat velmi, ale opravdu velmi opatrně. Kritérii přitom musí být především dlouhodobá zkušenost s obranou vlastní samostatnosti a národní hrdost, na škodu nebude ani technologická vyspělost a dobrá materiální situace, to vše s pozitivní perspektivou. Napadá mě Tchajwan.
A vás napadá co?
