Tato vláda nemá autoritu. Někteří z lupičů si naložili větší náklad zlata, než mohli unést, a to se jim stalo osudným.
Jsou země, není jich mnoho, kde lidé o své vládě nevědí. Vládna v klidu vládne, lidé v klidu žijí svůj život. Ne tak u nás, jak všichni víme. Občané tvoří dvě skupiny: Jedni, kteří už rezignovali, a druzí, kteří ještě doufají, ale denně poslouchají, kdo zase co ukradl, kdo koho zkorumpoval.
Tato vláda nemá autoritu. Především nemá autoritu morální, protože vládní politické strany mají ve svých řadách, často i ve významných funkcích, podvodníky kradoucí v přímém přednosu, aniž by se strany od nich distancovaly. A stejně tak nemá autoritu faktickou, protože s jejími nápady většina občanů nesouhlasí a je více než jisté, že po příštích volbách (budou pravděpodobně dřív než v řádném termínu) bude všechno jinak.
Předseda vlády, tvářící se jako čerstvě vysvěcený, jako předseda strany trpí jako své zástupce zločince. Ministr zdravotnictví působí dojmem zdrogovaného čtenáře verneovek. Ministr práce a sociálních věcí si plete stát s vyhlazovacím táborem. Ministr financí připomíná správce protektorátu Böhmen und Mähren.
Za těchto okolností vláda nemůže očekávat, že bude respektována, že její postup bude obecně akceptován.
Každý z nás tak musí být svojí vlastní vládou. Každý z nás musí být svéprávnou osobností, která, na rozdíl od dobytka, který běží tak, jak štěkají psi, musí informace filtrovat přes vlastní mozek a svědomí.
Buďme každý svojí vládou a nenechme se mentálně vláčet zprofanovanými medii, která již dávno prodala svoji čest za špinavé peníze.
Buďme sami sobě vládou. Mohou-li existovat takzvané stínové vlády politických stran, například stínová vláda největší opoziční strany, mohou existovat i jiné, můžeme je nazývat buď stínové nebo rovnou paralelní vlády. Ve věku neregulovaných informací nejde o nic nemožného.
Neslibujme si od nových voleb nic. Jejich pravděpodobný vítěz nás opakovaně ujistil, že i on ve svých řadách strpí vykradače továren na kočárky, reemigranty pletichařící se stíhačkami či úplatné železničáře.
I ten pravděpodobně největší zloděj všech dob, Španěl Cortés, věděl, že musí Aztékům nechat alespoň nějakou šanci na záchranný únik; neučinil-li by tak, byl by zoufalými Aztéky zničen. Proto obklíčil Tenochtitlán jen ze tří stran a tou čtvrtou se mohli obléhaní zachránit. Cortés a jeho gang pak získali to hlavní, co chtěli: aztécké zlato. Někteří z lupičů si pak naložili větší náklad zlata, než mohli přenést, a to se jim stalo osudným: Na cestě k pobřeží zapadli do bažin a zahynuli.
