Dříve lidé plakali

u vyprávění u ohně nebo krbu,pak u divadelních dramat,mluvených i zpívaných,ta se přenesla do filmu.Dramatické umění má zrcadlit skutečný život ve více vrstvách,pomáhá člověku uvědomovat si vlastní duši,své sklony i hodnoty i nacházet řešení.Živé obrazy mají moc obejít obvyklé rozumově racionální vzorce a zapůsobit rovnou na prožívání.Je z toho zřejmé,že skutečný člověk je to,co v něm prožívá,nikoli myslí a také to,že asi žijeme v celkově převrácených hodnotách naší společnosti,když jednostranně uctíváme jen rozum.

To že mladou dívku dokáže dojmout prožívání starce může znamenat i to,že nejhlubší pohnutky,touhy a hodnoty jsou všem lidem společné,jenom někde pod mnoha vrstvami ukryté nebo také to,že nežijeme jednou,neseme si sebou zkušenosti mnoha životů včetně stáří a umírání,chudoby i lesku bohatství,protože dotknout se může duše jen to,co se v ní zrcadlí jako stejnorodé.

Dramata vnímám jako úžasnou terapii.Dva typy na pobrečení si.Akira Kurosawa-Rudovous ,Žít.

Re: Dříve lidé plakali

Dekuji za pekny prispevek :-)

Moc pěkně napsané...

Když si chci pobrečet, pustím si mé oblíbené Město andělů.