Pane Chládku, a co tak se omluvit?

Předseda vlády Sobotka včera oznámil, že odvolá ministra školství Chládka, a jakkoliv jsem již mnohokrát premiéra podrobil té či oné kritice, nyní nelze než s tímto rozhodnutím souhlasit.

Pokud přijmeme myšlenku, že pozice ministra ve vládě je top manažerská funkce státní správy, nutno pak také konstatovat, že kritéria na její obsazení musí být přísná. Hovořím nejen o odborných znalostech a zkušenostech, ale i o elementární slušnosti a chování ke svým podřízeným. Toto ministr Chládek, zjevně opojen mocí mu svěřenou, evidentně nezvládl.

Důkaz poskytl on sám včera večer při tiskové konferenci : na otázku, co s předsedou vlády na jednání probírali, tak místo aby přiznal, že ho pan premiér hodlá odvolat, dělal jakoby nic. Jakoby pan Chládek ani nechtěl uvěřit, že ho, nejlepšího, bezchybného a nenahraditelného ministra na zeměkouli, si může někdo dovolit odvolat. Arogance a samolibost z něj jen čišela.

Pane Chládku, žádná škoda Vás určitě nebude. Aby se Vaše podřízené bály chodit do práce a z pláčem z ní chodily domů, za to Vás - a to velmi štědře - z veřejných peněz není potřeba platit. Přesto, jak se říká, nikdy není pozdě a proto prosím vezměte v dobrém moji radu : postavte se k tomu čelem, jako chlap. Omluvte se svým bývalým podřízeným za své chování, ale pouze tehdy, pokud svoji omluvu budete myslet upřímně (nikoliv upřímně ve stylu pana Grosse).

A pak se zapište do nějakého kvalitního kurzu slušného společenského chování a etikety. Potřebujete jej jako sůl.