Investice do dětí je předpokladem udržitelnosti penzijního systému

Můj poslední blog s názvem "Schodky penzijního systému jsou důsledkem politické zbabělosti" vzbudil mezi čtenáři poměrně živou odezvu a diskuzi. Značné kontroverze vzbudilo především moje konstatování, že pokud chceme dlouhodobě udržet stabilitu průběžného financování důchodového systému (osobně výrazně preferuji před fondovým typem spoření, i když na konci tohoto blogu se přikláním k jejich koexistenci), tedy odbourat jeho již 6 let trvající schodky v řádu desítek miliard ročně, bude nutné ze systému vytěsnit nebo minimálně upozadit jeho černé pasažéry - jsou jimi lidé líní pracovat a neochotní mít děti. Odkaz na zmiňovaný blog, který jsem záměrně pojal v co nejobecnější rovině, naleznete jako související článek. Po vlně Vašich reakcí jsem se rozhodl téma v některých důležitých aspektech blíže rozvést a argumentovat své postoje k tomuto vážnému, politickým establišmentem neřešenému a stále se prohlubujícímu problému.

Dítě bylo vždy základním článkem lidské populace a své rodině i blízkým příbuzným odjakživa stálo za péči a ochranu. Přesto jsme v posledních desítkách let svědky extrémně nízké porodnosti, např. v roce 1996 se narodilo pouhých 90446 dětí, což představovalo alarmující průměr 1,3 dítěte na jednu ženu oproti dlouhodobému minimálnímu průměru 2,1 zajišťujících přirozenou reprodukci .. oproti v témže roce 48 086 těhotenství přerušených uměle vyvolaným potratem. Zásadní otázkou tedy je "Proč se nerodí děti" a celkem překvapivě na ni exituje poměrně jednoduchá odpověď. Mít děti je dobrovolné - to je samozřejmě vpořádku, z čistě praktického hlediska se lze vyhnout jejich plození (bez dalšího komentáře), no a především se jedná o ekonomicky zatěžující záležitost. Zkrátka a dobře, děti se začaly v posledních dvou desítkách let přepočítávat na peníze a tento chladnokrevný, pro mě osobně neakceptovatelný kalkul se v bilanci "mít či nemít" dostal až na první místo pomyslného rozhodovacího žebříčku. Výsledkem analýzy uvedených (a mnohých dalších) morálních, sociálních a ekonomických cílů je skutečnost, že jistě svobodné rozhodnutí každého z nás nemít dítě je záměrným aktem. Statistika pak tuto argumentaci jasně dokazuje například tím, že v roce 2008 bylo plných 53,3% rodin bezdětných. Tyto a mnohé jiné skutečnosti mimo jiné znamenají akutní ohrožení průběžně finacovaného důchodového systému, zejména pak pro generaci tzv. Husákových dětí, silných ročníků sedmdesátých let minulého století. 

Dítě dnešní doby je mnoha dospělými často chápáno jako "jakýsi objekt" bez skutečného citového a láskyplného lidského rozměru. Jak jinak si vysvětlit zabíjení dětí v lůně matek nebo odkládání do babyboxů? Nebo zdánlivě taková maličkost, jako je odpor některých jedinců k zakládání dětských koutků na pracovištích nebo vyhrožování rodičům dítěte za jeho hlučnost při hře? Je něco takového vůbec možné v sociálně rozvinuté společnosti, za kterou se běžně považujeme?

Bezdětní často argumentují tím, že svými daněmi štědře sociální systém dotují, a mají pravdu .. tento vklad bezdětných vůči "těm druhým" byl za dobu osmnácti let (plnoletost dítěte) statisticky vyčíslen na cca 400.000,- Kč. Neméně štědře tento systém dotují i rodiče, kteří však kromě toho investují i do svých dětí - měsíčně v průměru 7.200,- Kč, za 18 let pak 1.555.200,- Kč. Pokud bychom tyto náklady rozdělili na dva rodiče, docházíme k investici 777.600,- Kč  za osmnáct let. Rodiče tímto způsobem kromě jiného vytváří a posilují akt mezigenerační solidarity -  ta se projevuje tím, že dobře vychované, pracovité děti financují ze svých odvodů sociálního pojištění stáří svých rodičů a bohužel plně také stáří bezdětných. Těm naopak finanční prostředky (myšleny ty, které rodiče musí chtě nechtě investovat do dětí) zůstávají ve vlastních kapsách, a z toho plyne moje skálopevné přesvědčení, že by část z nich povinně měla jít na soukromý účet důchodového pilíře, přičemž rodiče by tuto povinnost neměli.

PS: Závěrem se omlouvám, že v diskuzi nebudu reagovat na příspěvky typu, že je "lepší být bezdětný, než cikán, který zplodí 10 parchantů a pak se o ně nestará". Toto není optika mého vidění světa .. v minulém, tomto i cca dalších 2-3 příštích článcích na toto téma mě (pů)jde o v rámci možností seriózní a racionální debatu nad tématem udržitelnosti důchodového systému a aspektů s tím souvisejících. Děkuji za pochopení a přeji hezký den všem.